Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Au chef des chantres. Des fils de Koré. Cantique. O Dieu! Nous avons entendu de nos oreilles, Nos pères nous ont raconté Les œuvres que tu as accomplies de leur temps, Aux jours d’autrefois.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
De ta main tu as chassé des nations pour les établir, Tu as frappé des peuples pour les étendre.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Car ce n’est point par leur épée qu’ils se sont emparés du pays, Ce n’est point leur bras qui les a sauvés; Mais c’est ta droite, c’est ton bras, c’est la lumière de ta face, Parce que tu les aimais.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
O Dieu! Tu es mon roi: Ordonne la délivrance de Jacob!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Avec toi nous renversons nos ennemis, Avec ton nom nous écrasons nos adversaires.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Car ce n’est pas en mon arc que je me confie, Ce n’est pas mon épée qui me sauvera;
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Mais c’est toi qui nous délivres de nos ennemis, Et qui confonds ceux qui nous haïssent.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Nous nous glorifions en Dieu chaque jour, Et nous célébrerons à jamais ton nom. (Pause)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Cependant tu nous repousses, tu nous couvres de honte, Tu ne sors plus avec nos armées;
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Tu nous fais reculer devant l’ennemi, Et ceux qui nous haïssent enlèvent nos dépouilles.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Tu nous livres comme des brebis à dévorer, Tu nous disperses parmi les nations.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Tu vends ton peuple pour rien, Tu ne l’estimes pas à une grande valeur.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Tu fais de nous un objet d’opprobre pour nos voisins, De moquerie et de risée pour ceux qui nous entourent;
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Tu fais de nous un objet de sarcasme parmi les nations, Et de hochements de tête parmi les peuples.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Ma honte est toujours devant moi, Et la confusion couvre mon visage,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
A la voix de celui qui m’insulte et m’outrage, A la vue de l’ennemi et du vindicatif.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tout cela nous arrive, sans que nous t’ayons oublié, Sans que nous ayons violé ton alliance:
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Notre cœur ne s’est point détourné, Nos pas ne se sont point éloignés de ton sentier,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Pour que tu nous écrases dans la demeure des chacals, Et que tu nous couvres de l’ombre de la mort.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, Et étendu nos mains vers un dieu étranger,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Dieu ne le saurait-il pas, Lui qui connaît les secrets du cœur?
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Mais c’est à cause de toi qu’on nous égorge tous les jours, Qu’on nous regarde comme des brebis destinées à la boucherie.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Réveille-toi! Pourquoi dors-tu, Seigneur? Réveille-toi! Ne nous repousse pas à jamais!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Pourquoi caches-tu ta face? Pourquoi oublies-tu notre misère et notre oppression?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Car notre âme est abattue dans la poussière, Notre corps est attaché à la terre.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Lève-toi, pour nous secourir! Délivre-nous à cause de ta bonté!
