Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Au maître de chant. Des fils de Coré. Cantique. O Dieu, nous avons entendu de nos oreilles, nos pères nous ont raconté l’œuvre que tu as accomplie de leur temps, aux jours anciens.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
De ta main tu as chassé des nations pour les établir, tu as frappé des peuples pour les étendre.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Car ce n’est pas avec leur épée qu’ils ont conquis le pays, ce n’est pas leur bras qui leur a donné la victoire; mais c’est ta droite, c’est ton bras, c’est la lumière de ta face, parce que tu les aimais.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
C’est toi qui es mon roi, ô Dieu: ordonne le salut de Jacob!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Par toi nous renverserons nos ennemis, en ton nom nous écraserons nos adversaires.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Car ce n’est pas en mon arc que j’ai confiance ce n’est pas mon épée qui me sauvera.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Mais c’est toi qui nous délivres de nos ennemis, et qui confonds ceux qui nous haïssent.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
En Dieu nous nous glorifions chaque jour, et nous célébrons ton nom à jamais. — Séla.
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Cependant tu nous repousses et nous couvres de honte; tu ne sors plus avec nos armées.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Tu nous fais reculer devant l’ennemi, et ceux qui nous haïssent nous dépouillent.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Tu nous livres comme des brebis destinées à la boucherie, tu nous disperses parmi les nations;
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
tu vends ton peuple à vil prix, tu ne l’estimes pas à une grande valeur.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Tu fais de nous un objet d’opprobre pour nos voisins, de moquerie et de risée pour ceux qui nous entourent.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Tu nous rends la fable des nations, et un sujet de hochements de tête parmi les peuples.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Ma honte est toujours devant mes yeux, et la confusion couvre mon visage,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
à la voix de celui qui m’insulte et m’outrage, à la vue de l’ennemi et de celui qui respire la vengeance.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tout cela nous arrive sans que nous t’ayons oublié, sans que nous ayons été infidèles à ton alliance.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Notre cœur ne s’est pas détourné en arrière, nos pas ne se sont pas écartés de ton sentier,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
pour que tu nous écrases dans la retraite des chacals, et que tu nous couvres de l’ombre de la mort.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, et tendu les mains vers un dieu étranger,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Dieu ne l’aurait-il pas aperçu, lui qui connaît les secrets du cœur?
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Mais c’est à cause de toi qu’on nous égorge tous les jours, qu’on nous traite comme des brebis destinées à la boucherie.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Réveille-toi! Pourquoi dors-tu, Seigneur? Réveille-toi, et ne nous repousse pas à jamais!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Pourquoi caches-tu ta face, oublies-tu notre misère et notre oppression?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Car notre âme est affaissée jusqu’à la poussière, notre corps est attaché à la terre.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Lève-toi pour nous secourir, délivre-nous à cause de ta bonté!
