Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
WE have heard with our ears, O God, our fathers have told us, what work thou didst in their days, in the times of old.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
How thou didst drive out the heathen with thy hand, and plantedst them; how thou didst afflict the people, and cast them out.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
For they got not the land in possession by their own sword, neither did their own arm save them: but thy right hand, and thine arm, and the light of thy countenance, because thou hadst a favour unto them.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Thou art my King, O God: command deliverances for Jacob.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Through thee will we push down our enemies: through thy name will we tread them under that rise up against us.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
For I will not trust in my bow, neither shall my sword save me.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
But thou hast saved us from our enemies, and hast put them to shame that hated us.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
In God we boast all the day long, and praise thy name for ever. (Selah)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
But thou hast cast off, and put us to shame; and goest not forth with our armies.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Thou makest us to turn back from the enemy: and they which hate us spoil for themselves.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Thou hast given us like sheep appointed for meat; and hast scattered us among the heathen.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Thou sellest thy people for nought, and dost not increase thy wealth by their price.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Thou makest us a reproach to our neighbours, a scorn and a derision to them that are round about us.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Thou makest us a byword among the heathen, a shaking of the head among the people.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
My confusion is continually before me, and the shame of my face hath covered me,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
For the voice of him that reproacheth and blasphemeth; by reason of the enemy and avenger.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
All this is come upon us; yet have we not forgotten thee, neither have we dealt falsely in thy covenant.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Our heart is not turned back, neither have our steps declined from thy way;
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Though thou hast sore broken us in the place of dragons, and covered us with the shadow of death.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
If we have forgotten the name of our God, or stretched out our hands to a strange god;
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Shall not God search this out? for he knoweth the secrets of the heart.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Yea, for thy sake are we killed all the day long; we are counted as sheep for the slaughter.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Awake, why sleepest thou, O Lord? arise, cast us not off for ever.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Wherefore hidest thou thy face, and forgettest our affliction and our oppression?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
For our soul is bowed down to the dust: our belly cleaveth unto the earth.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Arise for our help, and redeem us for thy mercies’ sake.
