Žalmy 42
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.
Saksuk ing sihtui ang ngai amyihna, Aw Khawsa, kang myihla ing nang ning ngai soeih hy.
2 Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?
Ka hqingnaak ing Khawsa, ak hqing Khawsa ce tui na ngaih hy. Ityk awh nu ka ceh nawh Khawsa ing ka ning hqum lah voei?
3 Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
Khawmthan khawdai mikphli tui ve buh na ai nyng saw, thlangkhqi ing khawnghi zung awh, “Na Khawsa hana a awm? ni tina uhy.
4 Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.
Khawty khaw ning awh thlangkqeng ing Khawsa im na ceh buk buk doena khy ang kqang ing awmhly zeelnaak awi ak kqawn khqi ce kak poek awh, ka hqingnaak ve khuikha hy.
5 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.
Aw ka hqingnaak kawtih nang ngam khak vik hy voei? Ikawtih kak kaw khuiawh ngaihang tum na a awm? Bawipa awh ngaih-unaak ce ta lah, ka hulkung ingkaw ka Khawsa ce kyihcah hyn ngai kawng.
6 Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.
Kak kawk khuiawh ka hqingnaak ve ang ngam khak hawh dawngawh; Jordan qam, Herman tlang sang. Mizar mawl awhkawng namah ce ni sim loet kawng.
7 Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.
Chawihawng tuih awi awh tuihdung ingkaw tuihdung ce khy qu nih nawh na tuiphu ingkaw tui sambakkhqi ing ni liu mylh hy.
8 Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.
Khawkdai awh Bawipa ing a lungnaak ce hlat law nawh, khawmthan awh a laa ce ka venawh awm sak hy. Ka hqingnaak Khawsa venawh kak cykcahnaak ce awm hy.
9 Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?
Lungnu ka Khawsa venawh, “Ikawtih na nim hilh hyt vik? Ikawtih ka qaal ing ani penelt qap awh kawboet ing ko doena kang pla khing kaw?” tina nyng.
10 Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?
Ka qaalkhqi zakdam kawi awi awh ka quhkhqi awm thih pit dyna khuikha hy; myngawi, “Hana na Khawsa a awm?” ni tina uhy.
11 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.
Aw ka hqingnaak, kawtih nang ngam khak vik? Khawtih kak kawk khuiawh ngaihang tum na na awm? Bawipa awh ngaih-unaak ce ta lah, anih taw kam kyihcah hly dawngawh, ka hulkung ingkaw ka Khawsa ce.
