Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

Nagra amanage hu'noe, kema hanufina kegava hu'ne'na, kema hu'zampintira kumira osugosue. Hagi Anumzamofoma amage'ma nontaza vahe'enema mani'nenuna, nagra nagira reaka hu'na kea osugosue.

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

Hianagi nagra akohena nemanina knare zanku'ma nagima hamunki'na kema osu'na nemnugeno'a, narimpa kanazamo'a ome ra nehie.

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

Ana zanku'ma antahintahima nehugeno'a, narimpa he'zamo'a teve arukru nehigeno, kema hu'zanimo'a amare amare nehie.

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Ra Anumzamoka nama'a kna ama mopafina mani'na vugahufi hunagesa huo. Mani'nama vanuankna hamprinka ketenka nasmio. Na'ankure knanimo'a tusiza huno aganere.

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

Hagi kasefa hu'nama manisuankna eri atupa hankeno, Kagri kavurera amnezankna hie. Hagi vahe'motama tasimu'ma erita mani'zamo'a, magoke asimu'ma anteankna nehie.

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

Hagi tagra zagemo'ma rentegeno vahe'mofo ame'ma'ama fore'ma hiaza hu'nonankita, amuhoma huta eritruma hu'na zamo'a amnezankna nehie. Fenoma eritruma nehuna zana, ina vahe'mo erisantiharegahie ontahineta eritru nehune.

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

Hianagi menina nagra izanku amuhara hugahue? Nagra Kagriteke namentintia nehu'na amuhara nehue.

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Hanki kumini'afintira nagu'nevazinka, atregeno neginagi vahe'mo'za kizazokago kea huonanteho.

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

Hagi nagira hamunki'na kea osu manigahue. Na'ankure Kagra knazana nenamine.

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Hianagi muse hugantoanki knazama nenamina zana hanki eritro. Hazenkema namina zamo'a tusiza huno nazeri haviza hianki natro.

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

Hagi kumi'ma huna zante'ma knazama tamina zamo'a, zago'amo marerirfa zama antenonkeno hakanomo'ma tragama hiankna huno, tazeri haviza nehie. Maka vahe'mota tagra asimu'ma antegeno'ma vahe'mofo agipinti'ma amu'ma atiramiankna hu'nonankita, ame huta fanane hugahune.

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

Ra Anumzamoka nunamuni'a antahio! Naza huogu'ma zavi'ma netoana krafageni'a antahinamio! Zavi'ma netogeno'ma navunumo'ma nehiazana keamnea osuo. Na'ankure nagra nantu vahekna hu'na ama mopafina e'noankina nagehemo'zama hu'nazaza hu'na ko fri'na vugahue.

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

Hanki karimpama ahenenantana zana natrege'na, osi'a knafina musena hu'na mani'nena fri'na va'neno.