Žalmy 39
1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
To the Chief Musician. For Jeduthun. A Melody of David. I said, [to myself, ] I will take heed to my ways, That I sin not with my tongue, —I will put on my mouth a muzzle, So long as the lawless is before me.
2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
I was dumb with silence, I held my peace, afar from happiness, But, my pain had been stirred:
3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
Hot was my heart within me, While I was musing, there was kindled a fire, I spake with my tongue!
4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
Let me know, O Yahweh, mine end, And the measure of my days—what it is, I would know how short-lived I am.
5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)
Lo! as hand-breadths, hast thou granted my days, and my life-time, is as nothing before thee, —Surely, a mere breath, are all men, [even] such as stand firm. (Selah)
6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
Surely as a shadow, doth every man wander, Surely in vain, do they bustle about, he heapeth things up, and knoweth not who shall gather them in.
7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
Now, therefore, for what have I waited, O My Lord? My hope, is, in thee.
8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
From all my transgressions, rescue thou me, —The reproach of the base, oh do not make me!
9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
I am dumb, I cannot open my mouth, for, thou, hast done it.
10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
Remove from off me thy stroke, Because of the hostility of thy hand, am, I, consumed.
11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)
When, by rebukes for iniquity, thou hast corrected a man, Then hast thou consumed, as a moth, all that was delightful within him, Surely, a breath, are all men. (Selah)
12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
Hear my prayer, O Yahweh, And, unto my cry for help, give ear, At my tears, do not be silent, —For, a sojourner, am, I, with thee, A stranger, like all my fathers.
13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
Look away from me that I may brighten up, Ere yet I depart and am no more.
