Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

To the chief music-maker. Of Jeduthun. A Psalm. Of David. I said, I will give attention to my ways, so that my tongue may do no wrong; I will keep my mouth under control, while the sinner is before me.

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

I made no sound, I said no word, even of good; and I was moved with sorrow.

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

My heart was burning in my breast; while I was deep in thought the fire was lighted; then I said with my tongue,

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Lord, give me knowledge of my end, and of the measure of my days, so that I may see how feeble I am.

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

You have made my days no longer than a hand's measure; and my years are nothing in your eyes; truly, every man is but a breath. (Selah)

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

Truly, every man goes on his way like an image; he is troubled for no purpose: he makes a great store of wealth, and has no knowledge of who will get it.

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

And now, Lord, what am I waiting for? my hope is in you.

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Make me free from all my sins; do not let me be shamed by the man of evil behaviour.

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

I was quiet, and kept my mouth shut; because you had done it.

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

No longer let your hand be hard on me; I am wasted by the blows of your hand.

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

By the weight of your wrath against man's sin, the glory of his form is wasted away; truly every man is but a breath. (Selah)

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

Let my prayer come to your ears, O Lord, and give attention to my cry, make an answer to my weeping: for my time here is short before you, and in a little time I will be gone, like all my fathers.

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

Let your wrath be turned away from me, so that I may be comforted, before I go away from here, and become nothing.