Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

大卫的诗，交与伶长耶杜顿。 我曾说：我要谨慎我的言行， 免得我舌头犯罪； 恶人在我面前的时候， 我要用嚼环勒住我的口。

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

我默然无声，连好话也不出口； 我的愁苦就发动了，

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

我的心在我里面发热。 我默想的时候，火就烧起， 我便用舌头说话。

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

耶和华啊，求你叫我晓得我身之终！ 我的寿数几何？ 叫我知道我的生命不长！

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

你使我的年日窄如手掌； 我一生的年数，在你面前如同无有。 各人最稳妥的时候，真是全然虚幻。 (细拉)

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

世人行动实系幻影。 他们忙乱，真是枉然； 积蓄财宝，不知将来有谁收取。

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

主啊，如今我等什么呢？ 我的指望在乎你！

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

求你救我脱离一切的过犯， 不要使我受愚顽人的羞辱。

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

因我所遭遇的是出于你， 我就默然不语。

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

求你把你的责罚从我身上免去； 因你手的责打，我便消灭。

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

你因人的罪恶惩罚他的时候， 叫他的笑容消灭，如衣被虫所咬。 世人真是虚幻！ (细拉)

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

耶和华啊，求你听我的祷告， 留心听我的呼求！ 我流泪，求你不要静默无声！ 因为我在你面前是客旅， 是寄居的，像我列祖一般。

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

求你宽容我， 使我在去而不返之先可以力量复原。