< Žalmy 39 >
1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
Ako miingon: Pagamatngonan ko ang akong mga dalan, Aron dili ako makasala uban sa akong dila: Pagabantayan ko ang akong baba uban sa bukado, Samtang ang mga dautan ania sa atubangan nako.
2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
Naamang ako, uban ang paghilum, mihilum ako, bisan pa tungod sa maayo; Ug misamot ang akong kasakit.
3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
Ang akong kasingkasing nag-init sa sulod nako; Samtang nagapalandong ako, misiga ang kalayo; Unya misulti ako uban sa akong dila:
4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
Jehova, pahibaloa ako sa akong katapusan, Ug sa sukod sa akong mga adlaw; Pahibaloa ako sa akong kahuyang.
5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)
Ania karon, imong gipahamubo ang akong mga adlaw ingon sa mga dapal sa akong mga kamot; Ug ang tibook ko nga kinabuhi ingon lamang sa walay-bili sa imong atubangan: Sa pagkamatuod, ang tagsatagsa ka tawo diha sa iyang labing maayong kahimtang maingon lamang sa kakawangan nga tim-os. (Selah)
6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
Sa pagkamatuod, ang tagsatagsa ka tawo nagalakaw ingon lamang sa usa ka kawang nga talanawon; Sa pagkamatuod ang ilang kasaba kawang lamang: Siya nagatigum ug mga bahandi, ug wala mahibalo kong kinsa ang mahiagum kanila.
7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
Ug karon, Ginoo, unsa ba ang ginapaabut ko! Ang akong paglaum anaa kanimo.
8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
Luwasa ako gikan sa tanan ko nga mga kalapasan: Ayaw ako himoa nga yubitonon sa mga buang.
9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
Naamang ako, wala ako magbuka sa akong baba; Kay ikaw ang nagbuhat niini.
10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
Kuhaa sa ibabaw nako ang imong hampak: Naut-ut ako pinaagi sa pagbunal sa imong kamot.
11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)
Sa diha nga ikaw magasaway sa tawo tungod sa iyang kasal-anan, Ikaw magapala sa iyang katahum sama sa usa ka anunogba: Sa pagkamatuod ang tagsatagsa ka tawo maoy kakawangan lamang. (Selah)
12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
Pamatia ang akong pag-ampo, Oh Jehova, ug patalinghugi ang akong pagtu-aw; Ayaw pagpakahilum niining akong mga luha: Kay ako lumalangyaw uban kanimo, Usa ka humalapit, ingon sa tanan ko nga mga amahan.
13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
Oh tugoti ako, nga mahiulian ako ug kusog, Sa dili pa ako mogikan ug mawagtang.