Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Psalm Davidov za spomin. Gospod, v srdu svojem ne dólži me, in v togoti svoji ne pokôri me.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Ker pušice tvoje so zasajene v mé, in nadme si spustil roko svojo.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Nič celega ni na mesu mojem zavoljo srdú tvojega; mirú ni v mojih kostéh zavoljo greha mojega.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Ker krivice moje presezajo glavo mojo, kakor težko breme; pretežke so, da bi jih prenašati mogel.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Segnjile so in usmradile se bule moje, zavoljo nespameti moje.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Mučim se, krivim se presilno, ves dan pohajam v črni obleki.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Ker drob moj je poln prisada, tako da ni nič celega na mesu mojem.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Oslabljen sem in potrt presilno; tulim od stokanja svojega srca.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Gospod, pred teboj je vse hrepenenje moje; in zdihovanje ni ti skrito.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Srce moje utriplje, zapušča me moja krepost, in luč mojih očî, tudi one niso v moji oblasti.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Prijátelji moji in bližnji moji stojé nadlogi moji nasproti, in sorodniki moji stojé od daleč.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Stavijo pa zanke, kateri iščejo duše moje: in kateri iščejo hudega meni, govoré nadloge in izmišljajo ves dan zvijače.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Jaz pa jih ne slišim kakor gluh, in kakor nem ne odprem svojih ust.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Ampak sem kakor ón, ki ne sliši, in kateremu ní dokazov v ustih.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Ker tebe čakam, Gospod; da me ti uslišiš, Gospod, Bog moj.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Ker pravim: Naj se ne radujejo nad menoj; ko omahuje noga moja, naj se ne povzdigujejo proti meni,
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Ako bodem jaz za omahnenje pripravljen, in bolečina moja bode vedno pred mano.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Ker krivico svojo oznanjam, skrbi me moj greh.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Neprijatelji pa moji krepčajo se živi, in množijo se, kateri me sovražijo iz krivih vzrokov.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
In vračajoč hudo za dobro nasprotujejo mi, zato ker hodim za dobrim.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne zapústi me, Gospod, Bog moj; ne bivaj daleč od mene.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Hiti na pomoč mojo, Gospod, blaginja moja!
