Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Oh Gospod, ne oštevaj me v svojem besu niti me ne karaj v svojem silnem nezadovoljstvu.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Kajti tvoje puščice trdno tičijo v meni in tvoja roka me boleče pritiska.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Zaradi tvoje jeze na mojem mesu ni zdravja niti ni v mojih kosteh zaradi mojega greha nobenega počitka.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Kajti moje krivičnosti so presegle mojo glavo, kakor težko breme so zame pretežke.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Moje rane zaudarjajo in so okužene zaradi moje nespametnosti.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Zaskrbljen sem, silno sem sklonjen, ves dan hodim in žalujem.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Kajti moja ledja so napolnjena z gnusno boleznijo in zdravja ni na mojem mesu.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Slaboten sem in boleče zlomljen, vpil sem zaradi nemira v svojem srcu.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Gospod, pred teboj je vse moje hrepenenje in moje stokanje ni skrito pred teboj.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Moje srce trepeta, moja moč me zapušča. Glede svetlobe mojih oči, je tudi ta odšla od mene.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Moji ljubi in moji prijatelji stojijo daleč stran od moje rane in moji sorodniki stojijo daleč stran.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Tudi tisti, ki mi strežejo po življenju, zame postavljajo zanke in tisti, ki iščejo mojo bolečino, govorijo pogubne stvari in si ves dan domišljajo prevare.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Toda jaz, kakor gluh človek, nisem slišal in bil sem nem človek, ki ne odpira svojih ust.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Tako sem bil človek, ki ne sliši in v čigar ustih ni opominov.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Kajti vate zaupam, oh Gospod, ti boš uslišal, oh Gospod, moj Bog.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Kajti rekel sem: » Usliši me, da se ne bi sicer veselili nad menoj. Ko moje stopalo zdrsuje, se poveličujejo proti meni.«
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Kajti pripravljen sem, da se zaustavim in moja bridkost je nenehno pred menoj.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Kajti oznanil bom svojo krivičnost, žalosten bom zaradi svojega greha.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Toda moji sovražniki so živi in oni so močni, in tisti, ki me krivično sovražijo, so pomnoženi.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Tudi tisti, ki vračajo zlo za dobro, so moji nasprotniki, ker sledim stvari, ki je dobra.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne zapusti me, oh Gospod. Oh moj Bog, ne bodi daleč od mene.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Podvizaj se, da mi pomagaš, oh Gospod, rešitev moje duše.
