Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Ein salme av David; til minnesofferet. Herre, refs meg ikkje i din vreide, og tukta meg ikkje i din harm!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
For dine piler er farne ned i meg, og di hand hev falle tungt på meg.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Det finst inkje friskt i mitt kjøt for din vreide skuld; det er ikkje fred i mine bein for mi synd skuld.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
For mine misgjerningar stig meg yver hovudet, som ei tung byrd er dei meg for tunge.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Det luftar ilt av mine sår, dei renn av verk for min dårskap skuld.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Eg er krøkt, reint samanbøygd, heile dagen gjeng eg svartklædd.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
For mine lender er fulle av brand, og det finst inkje frisk i mitt kjøt.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Eg er reint valen og sundslegen, eg skrik høgt av hjartestynjing.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Herre, for di åsyn er alt mitt ynskje, og min sukk er ikkje løynd for deg.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mitt hjarta slær hardt, mi kraft hev forlate meg, og jamvel mine augo hev mist sitt ljos for meg.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Mine vener og frendar held seg undan frå mi plåga, og mine næmaste stend langt burte.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Og dei som ligg etter mitt liv, dei legg ut snaror, og dei som søkjer mi ulukka, dei talar um undergang og tenkjer på svik heile dagen.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Og eg er som ein dauv, eg høyrer ikkje, og liksom ein mållaus som ikkje let upp sin munn.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Ja, eg er som ein mann som ikkje høyrer, og som ikkje hev motmæle i sin munn.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
For til deg, Herre, stend mi von; du vil svara meg, Herre, min Gud!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
For eg segjer: «Dei vil elles gleda seg yver meg; når min fot vaggar, høgmodast dei yver meg.»
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
For eg er nær på å falla, og min hugverk er stendigt framfyre meg.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
For eg må sanna mi skuld, syrgja yver mi synd.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Og mine fiendar liver, dei er mannsterke, og dei er mange som hatar meg utan orsak.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Og dei som løner godt med vondt, stend meg imot, av di eg fer etter det gode.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Forlat meg ikkje, Herre! Min Gud, ver ikkje langt ifrå meg!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Kom meg snart til hjelp, Herre, mi frelsa!
