Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Dāvida dziesma, par piemiņu. Kungs, nesodi mani Savā dusmībā, un nepārmāci mani Savā bardzībā.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Jo Tavas bultas man ir iespiedušās, un Tava roka pār mani nolaidusies.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Nekādas veselības nav pie manas miesas caur Tavu dusmību, nekāda miera nav manos kaulos caur maniem grēkiem.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Jo mani noziegumi iet pāri pār manu galvu, kā grūta nasta tie man palikuši par daudz grūti.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Manas vātis smird un tek manas ģeķības dēļ.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Es eju salīcis un ļoti nospiests, cauru dienu es eju noskumis.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Jo manas iekšas ir moku pilnas, nekādas veselības nav pie manas miesas.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Es esmu pavisam sastindzis un sasists, es kaucu savas sirds vaimanās.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Kungs, Tavā priekšā ir visa mana kārošana, un mana nopūšanās Tev nav apslēpta.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mana sirds trīc, mans spēks mani atstājis, arī pat manu acu gaismiņas man vairs nav.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Mani mīļie un mani draugi stāv tālu nost no manas mocības, un mani tuvākie stāv no tālienes.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Un kas manu dvēseli meklē, liek man valgus, un kas manu nelaimi meklē, runā postu un izdomā viltību cauru dienu.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Bet es esmu kā kurls, kas nedzird, un kā mēms, kas neatver savu muti.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Un es esmu kā vīrs, kas nedzird, un kam mutē vārdu pretim nav.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Jo es gaidu, Kungs, uz Tevi, Tu paklausīsi, Kungs, mans Dievs.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Jo es sacīju: lai tie par mani nepriecājās; kad mana kāja šaubās, tad tie lai nelielās pret mani.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Jo es esmu pie pašas krišanas un manas sāpes ir vienmēr manā priekšā.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Jo savu noziegumu es izsūdzu, un man ir bail manu grēku dēļ.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Bet mani ienaidnieki dzīvo un ir vareni, un kas mani par nepatiesu ienīst, tie vairojās.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Un kas ļaunu par labu maksā, tie stāv man pretim, tāpēc ka es uz labu dzenos.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Neatstājies no manis, Kungs, mans Dievs! neesi tālu no manis nost,
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Steidzies man palīgā, Kungs, mana pestīšana!
