Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Salmo di Davide, da rammemorare SIGNORE, non correggermi nella tua indegnazione; E [non] castigarmi nel tuo cruccio.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Perciocchè le tue saette son discese in me, E la tua mano mi si è calata addosso.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Egli non [vi è] nulla di sano nella mia carne, per cagione della tua ira; Le mie ossa non hanno requie alcuna, per cagion del mio peccato.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Perciocchè le mie iniquità trapassano il mio capo; [Sono] a guisa di grave peso, son pesanti più che io non posso portare.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Le mie posteme putono, e colano, Per la mia follia.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Io son tutto travolto e piegato; Io vo attorno tuttodì vestito a bruno;
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Perciocchè i miei fianchi son pieni d'infiammagione; E non [vi è] nulla di sano nella mia carne.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Io son tutto fiacco e trito; Io ruggisco per il fremito del mio cuore.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Signore, ogni mio desiderio [è] nel tuo cospetto; Ed i miei sospiri non ti sono occulti.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Il mio cuore è agitato, la mia forza mi lascia; La luce stessa de' miei occhi non [è più] appo me.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
I miei amici ed i miei compagni se ne stanno di rincontro alla mia piaga; Ed i miei prossimi si fermano da lungi.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
E questi che cercano l'anima mia [mi] tendono delle reti; E quelli che procacciano il mio male parlano di malizie, E ragionano di frodi tuttodì.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Ma io, come [se fossi] sordo, non ascolto; E [son] come un mutolo che non apre la bocca.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
E son come un uomo che non ode; E [come uno] che non ha replica alcuna in bocca.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Perciocchè, o Signore, io ti aspetto, Tu risponderai, o Signore Iddio mio.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Perciocchè io ho detto: [Fa]' che non si rallegrino di me; Quando il mio piè vacilla, essi s'innalzano contro a me.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Mentre son tutto presto a cadere, E la mia doglia [è] davanti a me del continuo;
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Mentre io dichiaro la mia iniquità, [E] sono angosciato per lo mio peccato;
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
I miei nemici vivono, e si fortificano; E quelli che mi odiano a torto s'ingrandiscono.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Quelli, [dico], che mi rendono mal per bene; Che mi sono avversari, in iscambio di ciò che ho [loro] procacciato del bene.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Signore, non abbandonarmi; Dio mio, non allontanarti da me.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Affrettati al mio aiuto, O Signore, mia salute.
