Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Drottinn, ekki refsa mér, þótt þú sért reiður.
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Örvar þínar standa í mér og hönd þín liggur þungt á mér.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Vegna reiði þinnar er ég sjúkur maður, heilsa mín er farin vegna synda minna.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Syndir mínar líkjast flóði sem færir mig í kaf, eins og byrði sem ég kikna undan.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Ólykt leggur af sárum mínum – það er drep í þeim.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Ég er ráðþrota vegna synda minna. Ég ráfa um í angist liðlangan daginn.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Lendar mínar brenna af sviða og líkami minn er helsjúkur.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Máttur minn er þrotinn og ég er örvæntingu nær.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Drottinn, ég þrái bót á meini mínu! Þú heyrir kvein mín og andvörp.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Hjartað hamast í brjósti mér, kraftar mínir búnir og sjónin dvín.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Ástvinir mínir og góðir grannar forðast sjúkdóm minn og böl og frændur mínir eru á bak og burt.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Óvinir mínir sæta færis að drepa mig. Liðlangan daginn sitja þeir á svikráðum, brugga mér banaráð.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
En illráð þeirra verka ekki á mig!
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Ég virði þá ekki viðlits. Áform þeirra rætast ekki,
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
því að ég vona á þig, Drottinn, Guð minn. Kom þú og vernda mig.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Þaggaðu niður í þeim sem hlæja að óförum mínum.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Ég er að falli kominn og angist mín er enn hin sama.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Ég játa syndir mínar og iðrast þess sem ég hef gert.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
En ofsóknum óvina minna linnir ekki og heift þeirra minnkar ekki. Þeir hata mig án ástæðu.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Þeir launa mér gott með illu, hata mig fyrir góðverk mín.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Yfirgefðu mig ekki, Drottinn. Vík ekki frá mér!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Komdu skjótt og hjálpaðu mér, þú frelsari minn!
