Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Zsoltár Dávidtól. Emlékeztetésül. Őrökkévaló, ne a te haragodban büntess engem, és ne hevedben fenyíts engem!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Mert nyílaid belém sülyedtek és reám sülyedt a kezed.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Nincs épség húsomban haragvásod miatt, nincs egészség csontjaimban vétkem miatt.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Mert bűneim túlhaladtak fejemen, nehéz teherhént nagyon is nehezek nekem.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Megbűzhödtek, senyvedtek sebeim oktalanságom miatt.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Lehorgadtam. meggörnyedtem felette nagyon, egész nap elbúsultan jártam.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Mert ágyékaim telve vannak üszöggel és nincsen épség húsomban.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Megdermedtem és megtörődtem felette nagyon, ordítottam szívem sohajtásától.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Uram, előtted minden hivánságom, és nyögésem nincs elrejtve előled.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Szívem hánytorog, elhagyott erőm, szemeim világossága – az sincs meg nálam.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Barátaim és társaim csapásommal szemben félre állanak, és a hozzám közel levők messzünnen álltak meg.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Tőrt vetettek, kik életemre törnek, és a kik bajomat keresik, veszedelmeket beszélnek, és csalásokat szólnak egész nap.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
De én akár a süket nem hallok és akár a néma, a ki nem nyitja föl száját.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Olyan lettem mint férfi, a ki nem hall, s a kinek szájában nincsenek ellenvetések.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Mert reád, Örökkévaló, várakoztam, te felelsz majd Uram, Istenem.
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Mert azt mondtam: csak ne örüljenek rajtam, midőn lábam megtántorodott, fenhéjáztak ellenem.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Mert én bukásra vagyok elkészülve, és fájdalmam mindég előttem van.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Mert jelentem bűnömet, aggódom vétkem miatt.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
De ellenségeim életben vannak, hatalmasak, és sokan vannak, kik engem hazugul gyűlölnek:
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
s a kik rosszal fizetnek jóért, megvádolnak azért, hogy jóra törekedtem.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne hagyj el, Örökkévaló; Istenem, ne légy távol tőlem.
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Siess segítségemre, Uram, segedelmem!
