Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Ein Lied; von David, zum Erlernen. Bestraf mich nicht in Deinem Zorne, Herr! In Deinem Grimme züchtige mich nicht noch mehr!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Denn Deine Pfeile sind gar tief in mich gedrungen, und Deine Hand liegt schwer auf mir.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
An meinem Fleische ist nichts heil ob Deinem Zorn, nichts unversehrt an meinem Leib ob meiner Sünde.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Denn meine Sünden übersteigen mir das Haupt, sind mir zu schwer, wie eine ungeheure Last.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Und eiternd faulen meine Wunden um meiner Torheit willen.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Ich winde mich und krümme mich so heftig und allzeit gehe ich betrübt einher.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
In meinem Innern wühlt der Brand; an meinem Leib ist nichts Gesundes.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Ich bin gelähmt, zermalmt und stöhne; mir klopft das Herz.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Vor Dir liegt jeder meiner Wünsche offen, Herr; mein Seufzen ist Dir nicht verborgen.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mir pocht das Herz und steht mir still, und meine Kraft, mein Augenlicht versagen mir den Dienst.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Die Freunde und Gefährten treten zurück vor meiner Plage; fern stehen die Verwandten mir.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Die auf mein Leben lauern, legen Schlingen, und die mein Unglück suchen, drohen mit Verderben und schmieden täglich Ränke.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Und ich? Ich bin wie taub und höre nichts, bin wie ein Stummer, der den Mund nicht öffnet,
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
bin wie ein Mensch, der nichts versteht und keinen Widerspruch im Munde führt.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Denn ich vertraue, Herr, auf Dich; Du Herr, mein Gott, wirst Rede stehen,
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Weil ich mir sag, sie dürfen meiner nimmer spotten, und glitte aus mein Fuß, nicht über mich frohlocken.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Schon bin ich ja dem Falle nah, stets meiner Schwäche mir bewußt.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Denn ich bekenne meine Schuld und gräme mich um meine Sünde.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Doch zahlreich sind, die unverschuldet mich befeinden, und viele, die mich grundlos hassen,
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
und die mit Bösem Gutes mir vergelten, mich lästern, daß ich nach dem Guten strebe.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Verlaß mich nicht, o Herr! Mein Gott, entfern Dich nicht von mir!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Zu meinem Schutze schnell herbei! Zu Hilfe, Herr!
