Žalmy 38
1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
Éternel, ne me châtie pas dans ta colère, et ne me punis pas dans ton courroux!
2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
Car tes flèches sont entrées en moi, et ta main s'est appesantie sur moi.
3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
Il n'y a rien d'entier dans ma chair, à cause de ton courroux, ni aucun repos dans mes os, à cause de mon péché.
4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
Car mes iniquités vont par-dessus ma tête; elles sont comme un lourd fardeau, trop pesant pour moi.
5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
Mes plaies sont fétides, et elles coulent, à cause de ma folie.
6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
Je suis courbé, affaissé au dernier point; je marche en deuil tout le jour.
7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
Car mes reins sont pleins d'inflammation; il n'y a rien d'entier dans ma chair.
8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
Je suis affaibli et tout brisé; je rugis dans l'agitation de mon cœur.
9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
Seigneur, tout mon désir est devant toi, et mon gémissement ne t'est point caché.
10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
Mon cœur palpite, ma force m'abandonne; et la lumière de mes yeux même, je ne l'ai plus.
11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
Devant le coup qui me frappe, mes amis, mes compagnons s'arrêtent, et mes proches se tiennent loin.
12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
Ceux qui en veulent à ma vie me tendent des pièges; ceux qui cherchent mon mal parlent de ruine, et chaque jour ils méditent des tromperies.
13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
Mais moi, comme un sourd, je n'entends point; je suis comme un muet qui n'ouvre point la bouche.
14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
Oui, je suis comme un homme qui n'entend point, et qui n'a point de réplique en sa bouche.
15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
Car c'est à toi, Éternel, que je m'attends; tu répondras, Seigneur, mon Dieu!
16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
Car j'ai dit: Qu'ils ne se réjouissent pas à mon sujet! Quand mon pied glisse, ils s'élèvent contre moi.
17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
Et je suis prêt à tomber, et ma douleur est toujours devant moi.
18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
Car je déclare mon iniquité; je suis dans la crainte à cause de mon péché.
19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
Cependant mes ennemis sont vivants et forts, et ceux qui me haïssent sans cause sont nombreux.
20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
Et, me rendant le mal pour le bien, ils se font mes adversaires parce que je m'attache au bien.
21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
Ne m'abandonne point, ô Éternel! Mon Dieu, ne t'éloigne point de moi!
22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
Hâte-toi, viens à mon aide, Seigneur, qui es ma délivrance!
