Žalmy 38

1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

En Salme af David. Lehazkir.

2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

HERRE, revs mig ej i din Vrede, tugt mig ej i din Harme!

3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

Thi dine Pile sidder i mig, din Haand har lagt sig paa mig.

4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

Intet er karskt paa min Krop for din Vredes Skyld, intet uskadt i mine Ledemod for mine Synders Skyld;

5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

thi over mit Hoved skyller min Brøde som en tyngende Byrde, for tung for mig.

6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

Mine Saar baade stinker og raadner, for min Daarskabs Skyld gaar jeg bøjet;

7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

jeg er saare nedtrykt, sorgfuld vandrer jeg Dagen lang.

8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

Thi Lænderne er fulde af Brand, intet er karskt paa min Krop,

9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

jeg er lammet og fuldkommen knust, jeg skriger i Hjertets Vaande.

10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

HERRE, du kender al min Attraa, mit Suk er ej skjult for dig;

11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

mit Hjerte banker, min Kraft har svigtet, selv mit Øje har mistet sin Glans.

12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

For min Plages Skyld flyr mig Ven og Frænde, mine Nærmeste holder sig fjernt;

13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

de, der vil mig til Livs, sætter Snarer, og de, der vil mig ondt, lægger Raad om Fordærv, de tænker Dagen igennem paa Svig.

14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

Men jeg er som en døv, der intet hører, som en stum, der ej aabner sin Mund,

15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

som en Mand, der ikke kan høre, i hvis Mund der ikke er Svar.

16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

Thi til dig staar mit Haab, o HERRE, du vil bønhøre, Herre min Gud,

17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

naar jeg siger: »Lad dem ikke glæde sig over mig, hovmode sig over min vaklende Fod!«

18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

Thi jeg staar allerede for Fald, mine Smerter minder mig stadig;

19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

thi jeg maa bekende min Skyld, maa sørge over min Synd.

20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

Mange er de, der med Urette er mine Fjender, talrige de, der hader mig uden Grund,

21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

som lønner mig godt med ondt, som staar mig imod, fordi jeg søger det gode.

22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.

HERRE, forlad mig ikke, min Gud, hold dig ikke borte fra mig, il mig til Hjælp, o Herre, min Frelse!