Žalmy 38

1 Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

En Psalme af David; til Ihukommelse.

2 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Herre! straf mig ikke i din Vrede og tugt mig ikke i din Harme.

3 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

Thi dine Pile ere dybt nedtrykte i mig, og din Haand har lagt sig paa mig.

4 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

Der er intet sundt paa mit Kød for din Vredes Skyld; der er ingen Fred i mine Ben for min Synds Skyld.

5 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

Thi mine Misgerninger ere gaaede mig over Hovedet; de ere blevne mig for svare som en svar Byrde.

6 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

Mine Saar lugte ilde, de ere raadne for min Daarskabs Skyld.

7 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

Jeg gaar kroget, jeg er saare nedbøjet; jeg gaar hver Dag i Sørgeklæder.

8 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

Thi mine Lænder ere fulde af Skorpe, og der er intet sundt paa mit Kød.

9 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

Jeg er bleven dødkold og saare sønderknust; jeg hyler ud af mit Hjertes Uro.

10 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

Herre! al min Begæring er for dig, og mit Suk er ikke skjult for dig.

11 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

Mit Hjerte slaar heftigt, min Kraft har forladt mig, og mine Øjnes Lys, endog det er svundet for mig.

12 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

Mine Venner og mine Frænder holde sig i Afstand fra min Plage, og mine nærmeste staa langt borte.

13 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

Og de, som søge efter mit Liv, satte Snarer, og de, som søge min Ulykke, førte Fordærvelsens Tale og grunde den ganske Dag paa alle Haande Svig.

14 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

Men jeg er som en døv, der ikke hører, og som en stum, der ikke oplader sin Mund.

15 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

Jeg er som en Mand, der ikke hører, og som intet Gensvar har i sin Mund.

16 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

Thi jeg bier paa dig, Herre; du, Herre min Gud! vil bønhøre.

17 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

Thi jeg sagde: De skulle ikke glæde sig over mig; da min Fod snublede, gjorde de sig store imod mig.

18 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.

Thi jeg er nær ved at halte, og min Pine er stadig for mig.

19 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.

Thi jeg maa bekende min Misgerning, jeg sørger over min Synd.

20 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.

Men mine Fjender leve og ere mægtige, og der er mange, som hade mig uden Skel.

21 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.

Og de, som betale ondt for godt, de staa mig imod, fordi jeg efterjager det gode.

22 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.

Forlad mig ikke, Herre! min Gud, vær ikke langt fra mig! Skynd dig at hjælpe mig, Herre, min Frelse!