Žalmy 37
1 Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
Nemoj se žestiti gledajuæi nevaljale, nemoj zavidjeti onima koji èine bezakonje.
2 Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
Jer se kao trava brzo kose, i kao zeleno bilje venu.
3 Doufej v Hospodina, a čiň dobré, přebývej na zemi a živ se spravedlivě.
Uzdaj se u Gospoda i tvori dobro; živi na zemlji i hrani istinu.
4 Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
Tješi se Gospodom, i uèiniæe ti što ti srce želi.
5 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
Predaj Gospodu put svoj, i uzdaj se u njega, on æe uèiniti.
6 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
I izvešæe kao vidjelo pravdu tvoju, i pravicu tvoju kao podne.
7 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
Osloni se na Gospoda, i èekaj ga. Nemoj se žestiti gledajuæi koga gdje napreduje na putu svojem, èovjeka, koji radi što namisli.
8 Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
Utišaj gnjev, i ostavi jarost; nemoj se dražiti da zlo èiniš.
9 Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
Jer æe se istrijebiti koji èine zlo, a koji èekaju Gospoda naslijediæe zemlju.
10 Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
Još malo, pa neæe biti bezbožnika; pogledaæeš na mjesto njegovo, a njega nema.
11 Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
A smjerni æe naslijediti zemlju, i naslaðivaæe se množinom mira.
12 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
Zlo misli bezbožnik pravedniku, i škrguæe na nj zubima svojim.
13 Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
Ali mu se Gospod smije, jer vidi da se primièe dan njegov.
14 Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
Maè potežu bezbožnici, zapinju luk svoj, da obore ubogoga i ništega i pokolju one koji idu pravim putem.
15 Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
Maè æe njihov udariti u njihovo srce, i lukovi njihovi polomiæe se.
16 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
Bolje je malo u pravednika nego bogatstvo mnogih bezbožnika.
17 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
Jer æe se mišice bezbožnicima potrti, a pravednike utvrðuje Gospod.
18 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
Zna Gospod dane bezazlenima, i dio njihov traje dovijeka.
19 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
Neæe se postidjeti u zlo doba, u dane gladne biæe siti.
20 Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
A bezbožnici ginu, i neprijatelji Gospodnji kao ljepota šumska prolaze, kao dim prolaze.
21 Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
Bezbožnik uzaima i ne vraæa, a pravednik poklanja i daje.
22 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
Jer koje on blagoslovi, oni naslijede zemlju, a koje on prokune, oni se istrijebe.
23 Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
Gospod utvrðuje korake svakoga èovjeka i mio mu je put njegov.
24 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
Kad posrne da padne, neæe pasti, jer ga Gospod drži za ruku.
25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
Bijah mlad i ostarjeh, i ne vidjeh pravednika ostavljena, ni djece njegove da prose hljeba.
26 Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
Svaki dan poklanja i daje u zajam, i na natražju je njegovu blagoslov.
27 Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
Uklanjaj se oda zla, i èini dobro, i živi dovijeka.
28 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
Jer Gospod ljubi pravedni sud, i ne ostavlja svetaca svojijeh; uvijek se oni èuvaju; a pleme æe se bezbožnièko istrijebiti.
29 Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
Pravednici æe naslijediti zemlju, i živjeæe na njoj dovijeka.
30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
Usta pravednikova govore mudrost, i jezik njegov kazuje istinu.
31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
Zakon je Boga njegova njemu u srcu, stopala se njegova ne spotièu.
32 Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
Bezbožnik vreba pravednika, i traži da ga ubije;
33 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
Ali ga Gospod neæe pustiti u ruke njegove, niti æe dati da ga okrive kad se stanu suditi.
34 Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
Èekaj Gospoda i drži se puta njegova, i on æe te postaviti da vladaš zemljom; vidjeæeš kako æe se istrijebiti bezbožnici.
35 Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
Vidjeh bezbožnika strašna koji se raširivaše kao granato drvo;
36 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
Ali proðe, i evo nema ga; tražim ga i ne nahodim.
37 Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
Hrani èistotu i pazi pravdu, jer æe u èovjeka mirna ostati natražje.
38 Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
A bezakonika æe nestati sasvijem; natražje æe se bezbožnièko zatrti.
39 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
Od Gospoda je spasenje pravednicima; on je krjepost njihova u nevolji.
40 Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.
Gospod æe im pomoæi, i izbaviæe ih; izbaviæe ih od bezbožnika, i saèuvaæe ih, jer se u njega uzdaju.
