Žalmy 37
1 Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
Av David. Vreidskast ikkje yver illgjerningsmennerne, harmast ikkje yver deim som gjer urett!
2 Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
For liksom gras vert dei brått avskorne, og som grøne urter visnar dei burt.
3 Doufej v Hospodina, a čiň dobré, přebývej na zemi a živ se spravedlivě.
Lit på Herren og gjer det gode, bu i landet og legg vinn på truskap!
4 Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
Og hugnast i Herren, so skal han gjeva deg det som ditt hjarta ynskjer.
5 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
Gjev Herren din veg i vald, og lit på honom! Han skal gjera det;
6 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
og han skal lata di rettferd ganga fram som ljoset, og din rett som middagsklåren.
7 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
Ver still for Herren og stunda på honom! Vreidast ikkje yver den som hev lukka på sin veg, den mannen som legg upp meinråd!
8 Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
Haldt deg frå vreide, lat harm fara, vreidast ikkje, det er berre til å gjera ilt!
9 Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
For illgjerningsmenner skal verta utrudde, men dei som ventar på Herren, dei skal erva landet.
10 Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
Og um ei liti stund er den ugudlege ikkje til, og legg du merke til hans stad, so er han der ikkje.
11 Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
Men dei spaklyndte skal erva landet og hugnast ved mykjen fred.
12 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
Den ugudlege tenkjer upp vondt imot den rettferdige og skjer tenner imot honom.
13 Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
Herren lær åt honom; for han ser at hans dag kjem.
14 Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
Dei ugudlege dreg sverdet og spenner sin boge til å fella den arme og fatige og myrda deim som fer ærleg fram.
15 Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
Deira sverd skal ganga inn i deira eige hjarta, og deira bogar verta brotne sund.
16 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
Betre er det vesle den rettferdige hev, enn mykje gods hjå mange ugudlege.
17 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
For armarne vert brotne på dei ugudlege, men Herren styd dei rettferdige.
18 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
Herren kjenner dei dagar dei ulastande skal liva, og deira arv skal vara til æveleg tid.
19 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
Dei skal ikkje verta til skammar i den vonde tid, og i hungers dagar skal dei verta mette.
20 Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
For dei ugudlege skal ganga til grunnar, og Herrens fiendar som blomeskrud på engjar; dei kverv som røyk, kverv burt.
21 Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
Den ugudlege låner og gjev ikkje att, men den rettferdige gjer miskunn og gjev.
22 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
For dei han velsignar, skal erva landet; men dei han forbannar, skal verta utrudde.
23 Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
Herren gjer ein manns steg faste, og han hev hugnad i hans veg.
24 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
Når han fell, vert han ikkje støypt til marki; for Herren styd hans hand.
25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
Eg hev vore ung og vorte gamall, men aldri hev eg set den rettferdige forlaten eller hans born beda um brød.
26 Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
Heile dagen gjer han miskunn og låner ut, og hans born vert velsigna.
27 Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
Vik frå det vonde og gjer det gode, so vert du æveleg buande i landet.
28 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
For Herren elskar rett og forlet ikkje sine trugne; til æveleg tid vert dei haldne uppe; men avkjøme av ugudlege vert utrudt.
29 Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
Dei rettferdige skal erva landet og bu i det til æveleg tid.
30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
Rettferdig manns munn andar visdom, og hans tunga taler det som rett er.
31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
Hans Guds lov er i hans hjarta, hans stig er ikkje ustøde.
32 Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
Dei ugudlege lurer på den rettferdige og søkjer å drepa honom.
33 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
Herren yvergjev honom ikkje i hans hand og fordømer honom ikkje, når han vert dømd.
34 Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
Venta på Herren og haldt deg på hans veg! so skal han upphøgja deg til å erva landet; du skal sjå på at dei ugudlege vert utrudde.
35 Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
Eg såg ein ugudleg ovrikjen mann, og han breidde seg ut som eit heimevakse tre med sitt grøne lauv.
36 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
Men han gjekk burt, og sjå, han var ikkje meir, og eg leita etter honom, men han vart ikkje funnen.
37 Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
Merk deg den ulastande mann, og sjå på den rett-tenkte, at freds mann hev ei framtid.
38 Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
Men dei fråfalne vert alle saman utøydde, framtidi vert avskori for dei ugudlege.
39 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
Og frelsa for dei rettferdige kjem frå Herren, deira sterke vern i trengsels tid.
40 Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.
Og Herren hjelper deim og friar deim ut, han friar deim frå dei ugudlege og frelser deim, for dei flyr til honom.
