Žalmy 37
1 Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
(Af David.) Græm dig ikke over Ugerningsmænd, misund ikke dem, der gør Uret!
2 Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
Thi hastigt svides de af som Græsset, visner som det friske Grønne.
3 Doufej v Hospodina, a čiň dobré, přebývej na zemi a živ se spravedlivě.
Stol på HERREN og gør det gode, bo i Landet og læg Vind på Troskab,
4 Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
da skal du have din Fryd i HERREN, og han skal give dig, hvad dit Hjerte attrår.
5 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
Vælt din Vej på HERREN, stol på ham, så griber han ind
6 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
og fører din Retfærdighed frem som Lyset, din Ret som den klare Dag.
7 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
Vær stille for HERREN og bi på ham, græm dig ej over den, der har Held, over den, der farer med Rænker.
8 Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
Tæm din Harme, lad Vreden fare, græm dig ikke, det volder kun Harm.
9 Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
Thi Ugerningsmænd skal ryddes ud, men de, der bier på HERREN, skal arve Landet.
10 Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
En liden Stund, og den gudløse er ikke mere; ser du hen til hans Sted, så er han der ikke.
11 Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
Men de sagtmodige skal arve Landet, de fryder sig ved megen Fred.
12 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
Den gudløse vil den retfærdige ilde og skærer Tænder imod ham;
13 Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
men Herren, han ler ad ham, thi han ser hans Time komme.
14 Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
De gudløse drager Sværdet og spænder Buen for at fælde arm og fattig, for at nedslagte dem, der vandrer ret;
15 Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
men Sværdet rammer dem selv i Hjertet, og Buerne brydes sønder og sammen.
16 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
Det lidt, en retfærdig har, er bedre end mange gudløses Rigdom;
17 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
thi de gudløses Arme skal brydes, men HERREN støtter de retfærdige;
18 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
HERREN kender de uskyldiges Dage, deres Arvelod bliver evindelig;
19 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
de beskæmmes ikke i onde Tider, de mættes i Hungerens Dage.
20 Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
Thi de gudløse går til Grunde, som Engenes Pragt er HERRENs Fjender, de svinder, de svinder som Røg.
21 Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
Den gudløse låner og bliver i Gælden, den retfærdige ynkes og giver;
22 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
de, han velsigner, skal arve Landet, de, han forbander, udryddes.
23 Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
Af HERREN stadfæstes Mandens Skridt, når han har Behag i hans Vej;
24 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
om end han snubler, falder han ikke, thi HERREN støtter hans Hånd.
25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
Ung har jeg været, og nu er jeg gammel, men aldrig så jeg en retfærdig forladt eller hans Afkom tigge sit Brød;
26 Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
han ynkes altid og låner ud, og hans Afkom er til Velsignelse.
27 Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
Vig fra ondt og øv godt, så bliver du boende evindelig;
28 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
thi HERREN elsker Ret og svigter ej sine fromme. De onde udslettes for evigt, de gudløses Afkom udryddes;
29 Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
de retfærdige arver Landet og skal bo der til evig Tid.
30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
Den retfærdiges Mund taler Visdom; hans Tunge siger, hvad ret er;
31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
sin Guds Lov har han i Hjertet, ikke vakler hans Skridt.
32 Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
Den gudløse lurer på den retfærdige og står ham efter Livet,
33 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
men, HERREN giver ham ej i hans Hånd og lader ham ikke dømmes for Retten.
34 Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
Bi på HERREN og bliv på hans Vej, så skal han ophøje dig til at arve Landet; du skal skue de gudløses Undergang.
35 Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
Jeg har set en gudløs trodse, bryste sig som en Libanons Ceder
36 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
men se, da jeg gik der forbi, var han borte; da jeg søgte ham, fandtes han ikke.
37 Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
Vogt på Uskyld, læg Vind på Oprigtighed, thi Fredens Mand har en Fremtid;
38 Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
men Overtræderne udryddes til Hobe, de gudløses Fremtid går tabt.
39 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
De retfærdiges Frelse kommer fra HERREN, deres Tilflugt i Nødens Stund;
40 Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.
HERREN hjælper og frier dem, fra de gudløse frier og frelser han dem; thi hos ham har de søgt deres Tilflugt.
