Žalmy 36
1 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho.
Auf den Siegesspender, von des Herrn Knecht, von David. Mein Herz weiß einen Ausspruch über Schlechtigkeit von Frevlern: "Für Nichts gilt Gottesfurcht in seinen Augen.
2 Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení.
Denn er gefällt sich selbst, dieweil ihm hassenswerte Missetat gelingt.
3 Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil.
Sein Mund spricht Lug und Trug; auf Tugend und Vernunft verzichtet er.
4 Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.
Auf Bosheit sinnt er noch auf seinem Lager, verweilt auf üblem Weg und scheut sich nicht vor Übeltat."
5 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků.
Herr, Deine Güte reicht bis in den Himmel, bis in die Wolken Deine Treue.
6 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine.
Den höchsten Bergen gleich ist Deine Milde und die Gerechtigkeit bei Dir ist gleich der tiefsten Tiefe. Du hilfst selbst den vertierten Menschen, Herr.
7 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají.
Wie köstlich, Gott, ist Deine Gnade! In Deiner Flügel Schatten dürfen sich die Menschen bergen.
8 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je.
Sie dürfen sich erlaben an der reichen Fülle Deines Hauses; und aus dem Borne Deiner Wonnen tränkst Du sie,
9 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme.
bei Dir ist ja des Lebens Urquell, in Deinem Licht erblicken wir das Licht.
10 Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem.
Laß Deine Liebe immer strömen über die, so Dich bekennen, und über die geraden Herzen Deine Milde!
11 Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje.
Nicht komme an mich her des Übermutes Fuß! Und nicht vertreibe mich des Frevlers Hand!
12 Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.
Schon fallen sie, die Übeltäter; sie stürzen, kommen nimmer auf.
