Žalmy 35
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
Суди, Господи, обидящыя мя, побори борющыя мя.
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
Приими оружие и щит и востани в помощь мою:
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
изсуни мечь и заключи сопротив гонящих мя: рцы души моей: спасение твое есмь Аз.
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
Да постыдятся и посрамятся ищущии душу мою, да возвратятся вспять и постыдятся мыслящии ми злая.
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
Да будут яко прах пред лицем ветра, и Ангел Господень оскорбляя их:
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
да будет путь их тма и ползок, и Ангел Господень погоняяй их:
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
яко туне скрыша ми пагубу сети своея, всуе поносиша души моей.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
Да приидет ему сеть, юже не весть, и ловитва, юже скры, да обымет и, и в сеть да впадет в ню.
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
Душа же моя возрадуется о Господе, возвеселится о спасении Его.
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
Вся кости моя рекут: Господи, Господи, кто подобен Тебе? Избавляяй нища из руки крепльших его, и нища, и убога от расхищающих его.
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
Воставше на мя свидетеле неправеднии, яже не ведях, вопрошаху мя.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
Воздаша ми лукавая воз благая, и безчадие души моей.
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
Аз же, внегда они стужаху ми, облачахся во вретище и смирях постом душу мою, и молитва моя в недро мое возвратится.
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
Яко ближнему, яко брату нашему, тако угождах: яко плачя и сетуя, тако смиряхся.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
И на мя возвеселишася и собрашася: собрашася на мя раны, и не познах: разделишася, и не умилишася.
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
Искусиша мя, подражниша мя подражнением, поскрежеташа на мя зубы своими.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
Господи, когда узриши? Устрой душу мою от злодейства их, от лев единородную мою.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
Исповемся Тебе в церкви мнозе, в людех тяжцех восхвалю Тя.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
Да не возрадуются о мне враждующии ми неправедно, ненавидящии мя туне и помизающии очима:
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
яко мне убо мирная глаголаху, и на гнев лести помышляху.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
Разшириша на мя уста своя, реша: благоже, благоже, видеша очи наши.
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
Видел еси, Господи, да не премолчиши: Господи, не отступи от мене.
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
Востани, Господи, и вонми суду моему, Боже мой и Господи мой, на прю мою.
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
Суди ми, Господи, по правде Твоей, Господи Боже мой, и да не возрадуются о мне.
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
Да не рекут в сердцах своих: благоже, благоже души нашей: ниже да рекут: пожрохом его.
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
Да постыдятся и посрамятся вкупе радующиися злом моим: да облекутся в студ и срам велеречующии на мя.
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
Да возрадуются и возвеселятся хотящии правды моея: и да рекут выну, да возвеличится Господь, хотящии мира рабу Его.
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
И язык мой поучится правде Твоей, весь день хвале Твоей.
