Žalmy 35
1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
Of David. Contend, Lord, with those who contend with me, do battle with those who do battle with me.
2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
Grasp shield and buckler, and rise up as my help.
3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
Draw spear and battle-axe, confront those who pursue me. Assure me that you will help me.
4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
Dishonor and shame be on those who are seeking my life! Defeat and confusion on those who are planning my hurt!
5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
As chaff before wind may they be, with the Lord’s angel pursuing them.
6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
Slippery and dark be their way, with his angel thrusting them on.
7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
For they wantonly hid their net for me, and dug a pit to destroy me.
8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
Upon them may ruin come unawares; may the net which they hid catch themselves, and into the pit may they fall.
9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
Then I will exult in the Lord, and be joyful because of his help;
10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
and all my being will say, “Who, O Lord, is like you, who save the helpless from those too strong for them, the poor and the helpless from those who despoil them?”
11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
Violent witnesses rise, and ask of me things that I know not.
12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
Evil for good they requite me, leaving me inwardly comfortless.
13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
But when they were sick, I put on sackcloth, and chastened myself with fasting. I prayed with head bowed low,
14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
as if for my friend or my brother. I went about bowed and in mourning, as one who laments his mother.
15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
When I stumbled, they gleefully gathered, strangers gathered around me, and tore at me without ceasing,
16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
impiously mocking and mocking, bearing their teeth at me.
17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
How long, Lord, will you look on? Rescue me from their roaring, my precious life from the lions.
18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
I will then give you thanks in the great congregation, and praise you before many people.
19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
Suffer not those to rejoice over me who are falsely my foes, suffer not those who without cause abhor me to wink with the eye.
20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
For it is not peace that they speak of those who are quiet in the land; but treacherous charges they plot.
21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
With wide open mouths they shout, “Hurrah! Hurrah! With our own eyes we saw it.”
22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
But you have seen, too, O Lord, keep not silence, O Lord, be not far from me.
23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
Bestir you, awake, for my right my God, my Lord, for my cause.
24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
You are just, Lord: win for me justice, let them not rejoice over me,
25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
inwardly saying, “Hurrah! The desire of our hearts at last! Now we have swallowed him up.”
26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
Shame and confusion together on those who rejoice at my hurt! Clothed with shame and dishonor be those who are haughty to me!
27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
Let such as delight in my cause ring out their gladness, and say evermore, “Great is the Lord whose delight is the well-being of his servant.”
28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
Then my tongue will tell of your justice, and all the day long of your praise.
