Žalmy 35

1 Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.

Of David. O Lord, be on my side against those who are judging me; be at war with those who make war against me.

2 Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.

Be a breastplate to me, and give me your help.

3 Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.

Take up your spear and keep back my attackers; say to my soul, I am your salvation.

4 Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.

Let them be overcome and put to shame who make attempts to take my soul; let those who would do me damage be turned back and made foolish.

5 Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Let them be like dust from the grain before the wind; let the angel of the Lord send them in flight.

6 Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.

Let their way be dark and full of danger; let them be troubled by the angel of the Lord.

7 Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.

For without cause they have put a net ready for me secretly, in which to take my soul.

8 Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.

Let destruction come on them without their knowledge; let them be taken themselves in their secret nets, falling into the same destruction.

9 Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.

And my soul will have joy in the Lord; it will be glad in his salvation.

10 A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?

All my bones will say, Lord, who is like you? The saviour of the poor man from the hands of the strong, of him who is poor and in need from him who takes his goods.

11 Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.

False witnesses got up: they put questions to me about crimes of which I had no knowledge.

12 Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

They gave me back evil for good, troubling my soul.

13 Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.

But as for me, when they were ill I put on the clothing of sorrow: I went without food and was sad, and my prayer came back again to my heart.

14 Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.

My behaviour was as if it had been my friend or my brother: I was bent low in grief like one whose mother is dead.

15 Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.

But they took pleasure in my trouble, and came together, yes, low persons came together against me without my knowledge; they never came to an end of wounding me.

16 S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.

Like men of deceit they put me to shame; the voice of their wrath was loud against me.

17 Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.

Lord, how long will you be looking on? take my soul from their destruction, my life from the lions.

18 I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.

I will give you praise in the great meeting; I will give you honour among a strong people.

19 Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.

Do not let my haters be glad over me falsely; let not those who are against me without cause make sport of me.

20 Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.

For they do not say words of peace; in their deceit they are designing evil things against the quiet ones in the land.

21 Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Their mouths were open wide against me, and they said, Aha, aha, our eyes have seen it.

22 Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.

You have seen this, O Lord; be not unmoved: O Lord, be not far from me.

23 Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.

Be awake, O Lord, be moved to take up my cause, my God and my Lord.

24 Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.

Be my judge, O Lord my God, in your righteousness; do not let them be glad over me.

25 Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.

Let them not say in their hearts, So we will have it: let them not say, We have put an end to him.

26 Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.

Let all those who take pleasure in my troubles be shamed and come to nothing: let those who are lifted up against me be covered with shame and have no honour.

27 Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.

Let those who are on my side give cries of joy; let them ever say, The Lord be praised, for he has pleasure in the peace of his servant.

28 I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.

And my tongue will be talking of your righteousness and of your praise all the day.