Žalmy 31
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
Vate, oh Gospod, polagam svoje trdno upanje; naj ne bom nikoli osramočen, osvobodi me v svoji pravičnosti.
2 Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
Nagni k meni svoje uho, naglo me osvobodi. Bodi moja čvrsta skala, za hišo obrambe, da me rešiš.
3 Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
Kajti ti si moja skala in moja trdnjava, zato me vôdi zaradi svojega imena in me usmerjaj.
4 Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
Potegni me iz mreže, ki so jo na skrivnem položili zame, kajti ti si moja moč.
5 V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
V tvojo roko izročam svojega duha. Odkupil si me, oh Gospod, Bog resnice.
6 Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
Sovražil sem tiste, ki se ozirajo za lažnivimi ničevostmi, toda jaz zaupam v Gospoda.
7 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
Vesel bom in se radoval v tvojem usmiljenju, kajti preudaril si mojo težavo, v stiskah si spoznal mojo dušo
8 Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
in me nisi zaprl v roko mojega sovražnika. Moja stopala si postavil na velik prostor.
9 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
Usmili se me, oh Gospod, kajti v stiski sem. Moje oko je použito z žalostjo, da, moja duša in moj trebuh.
10 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
Kajti moje življenje je iztrošeno z žalostjo in moja leta z vzdihovanjem. Moja moč slabi zaradi moje krivičnosti in moje kosti so použite.
11 U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
Bil sem graja med vsemi svojimi sovražniki, toda še posebej med svojimi bližnjimi in strah svojim znancem. Tisti, ki so me videli zunaj, so pobegnili pred menoj.
12 Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
Pozabljen sem, kakor je mrtev človek hitro pozabljen iz uma. Podoben sem razbiti posodi.
13 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
Kajti slišal sem obrekovanje mnogih. Strah je bil na vsaki strani. Medtem ko so se skupaj posvetovali zoper mene, so snovali, da vzamejo moje življenje.
14 Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
Toda jaz sem zaupal vate, oh Gospod. Rekel sem: »Ti si moj Bog.«
15 V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
Moji časi so v tvoji roki. Osvobodi me pred roko mojih sovražnikov in pred tistimi, ki me preganjajo.
16 Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
Stôri, da tvoj obraz zasije nad tvojim služabnikom. Reši me zaradi svojega usmiljenja.
17 Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. (Sheol h7585)
Naj ne bom osramočen, oh Gospod, kajti klical sem k tebi. Naj bodo zlobni osramočeni in naj bodo molče v grobu. (Sheol h7585)
18 Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
Naj bodo utišane lažnive ustnice, ki ponosno in zaničljivo govorijo boleče stvari zoper pravičnega.
19 Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
O, kako velika je tvoja dobrota, ki si jo prihranil za tiste, ki se te bojijo, ki si jo izvršil tistim, ki zaupajo vate pred človeškimi sinovi!
20 Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
Pred ponosom ljudi jih boš skril v zatišju svoje prisotnosti. Pred prepirom jezikov jih boš skrivaj varoval v paviljonu.
21 Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
Blagoslovljen bodi Gospod, kajti pokazal mi je svojo čudovito prijaznost v utrjenem mestu.
22 Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
Kajti v svoji naglici sem rekel: »Iztrebljen sem izpred tvojih oči.« Vendar si slišal glas mojih ponižnih prošenj, ko sem klical k tebi.
23 Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí.
Oh ljubite Gospoda, vsi vi njegovi sveti, kajti Gospod ohranja zveste in obilno nagrajuje tistega, ki ravna ponosno.
24 Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu.
Bodite odločnega poguma in vaša srca bo okrepil vsem vam, ki upate v Gospoda.
