Žalmy 3
1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
(En Salme af David, da han flygtede for sin søn Absalom.) HERRE, hvor er mine Fjender mange! Mange er de, som rejser sig mod mig,
2 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
mange, som siger om min Sjæl: "Der er ingen Frelse for ham hos Gud!" (Sela)
3 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
Men, HERRE, du er et Skjold for mig, min Ære og den, der løfter mit Hoved.
4 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. (Sélah)
Jeg råber højlydt til HERREN, han svarer mig fra sit hellige Bjerg. (Sela)
5 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
Jeg lagde mig og sov ind, jeg vågned, thi HERREN holder mig oppe.
6 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
Jeg frygter ikke Titusinder af Folk, som trindt om lejrer sig mod mig.
7 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
Rejs dig, HERRE, frels mig, min Gud, thi alle mine Fjender slog du på Kind, du brød de gudløses Tænder!
8 Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. (Sélah)
Hos HERREN er Frelsen; din Velsignelse over dit Folk! (Sela)
