Žalmy 3
1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
En Salme af David, da han flygtede for sin Søn Absalom.
2 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
HERRE, hvor er mine Fjender mange! Mange er de, som rejser sig mod mig,
3 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
mange, som siger om min Sjæl: »Der er ingen Frelse for ham hos Gud!« (Sela)
4 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. (Sélah)
Men, HERRE, du er et Skjold for mig, min Ære og den, der løfter mit Hoved.
5 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
Jeg raaber højlydt til HERREN, han svarer mig fra sit hellige Bjerg. (Sela)
6 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
Jeg lagde mig og sov ind, jeg vaagned, thi HERREN holder mig oppe.
7 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
Jeg frygter ikke Titusinder af Folk, som trindt om lejrer sig mod mig.
8 Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. (Sélah)
Rejs dig, HERRE, frels mig, min Gud, thi alle mine Fjender slog du paa Kind, du brød de gudløses Tænder! Hos HERREN er Frelsen; din Velsignelse over dit Folk! (Sela)
