Žalmy 27
1 Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti?
To Dauid. The Lord is my liytnyng, and myn helthe; whom schal Y drede? The Lord is defendere of my lijf; for whom schal Y tremble?
2 Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli.
The while noiful men neiyen on me; for to ete my fleischis. Myn enemyes, that trobliden me; thei weren maad sijk and felden doun.
3 Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím.
Thouy castels stonden togidere ayens me; myn herte schal not drede. Thouy batel risith ayens me; in this thing Y schal haue hope.
4 Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho.
I axide of the Lord o thing; Y schal seke this thing; that Y dwelle in the hows of the Lord alle the daies of my lijf. That Y se the wille of the Lord; and that Y visite his temple.
5 Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne.
For he hidde me in his tabernacle in the dai of yuelis; he defendide me in the hid place of his tabernacle.
6 A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.
He enhaunside me in a stoon; and now he enhaunside myn heed ouer myn enemyes. I cumpasside, and offride in his tabernacle a sacrifice of criyng; Y schal synge, and Y schal seie salm to the Lord.
7 Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne.
Lord, here thou my vois, bi which Y criede to thee; haue thou merci on me, and here me.
8 O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu.
Myn herte seide to thee, My face souyte thee; Lord, Y schal seke eft thi face.
9 Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého.
Turne thou not awei thi face fro me; bouwe thou not awei in ire fro thi seruaunt. Lord, be thou myn helpere, forsake thou not me; and, God, myn helthe, dispise thou not me.
10 Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine.
For my fadir and my modir han forsake me; but the Lord hath take me.
11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou.
Lord, sette thou a lawe to me in thi weie; and dresse thou me in thi path for myn enemyes.
12 Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností.
Bitake thou not me in to the soules of hem, that troblen me; for wickid witnessis han rise ayens me, and wickydnesse liede to it silf.
13 Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.
I bileue to see the goodis of the Lord; in the lond of `hem that lyuen.
14 Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina.
Abide thou the Lord, do thou manli; and thin herte be coumfortid, and suffre thou the Lord.
