Žalmy 25
1 Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
Von David. Zu dir, o HERR, erheb’ ich meine Seele,
2 Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
mein Gott, auf dich vertraue ich:
3 A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
Nein, keiner, der auf dich harrt, wird enttäuscht; enttäuscht wird nur, wer dich treulos verläßt. –
4 Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
Tu mir kund, o HERR, deine Wege, deine Pfade lehre mich!
5 Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
Laß mich wandeln in deiner Wahrheit und lehre mich, denn du bist der Gott meines Heils: deiner harre ich allezeit. –
6 Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
Gedenke der Erweise deines Erbarmens, o HERR, und daß deine Gnadenverheiße aus der Urzeit stammen;
7 Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
gedenke nicht der Sünden meiner Jugend und meiner Vergehen: nein, nach deiner Gnade gedenke meiner um deiner Güte willen!
8 Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
Gütig und aufrichtig ist der HERR; darum weist er den Sündern den rechten Weg,
9 Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
läßt Bedrückte wandeln in richtiger Weise und lehrt die Dulder seinen Weg.
10 Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
Alle Pfade des HERRN sind Gnade und Treue denen, die seinen Bund und seine Gebote halten.
11 Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
Um deines Namens willen, o HERR, vergib mir meine Schuld, denn sie ist groß! –
12 Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
Wie steht’s mit dem Mann, der den HERRN fürchtet? Dem zeigt er den Weg, den er wählen soll.
13 Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
Er selbst wird wohnen im Glück, und seine Kinder werden das Land besitzen.
14 Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
Freundschaft hält der HERR mit denen, die ihn fürchten, und sein Bund will zur Erkenntnis sie führen. –
15 Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
Meine Augen sind stets auf den HERRN gerichtet, denn er wird meine Füße aus dem Netze ziehn.
16 Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
Wende dich mir zu und sei mir gnädig! Denn einsam bin ich und elend.
17 Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
Die Ängste meines Herzens sind schwer geworden: o führ’ mich heraus aus meinen Nöten!
18 Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
Sieh mein Elend an und mein Ungemach und vergib mir alle meine Sünden! –
19 Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
Sieh meine Feinde an, wie viele ihrer sind und wie sie mich hassen mit frevlem Haß.
20 Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
Behüte meine Seele und rette mich, nicht enttäuscht laß mich werden: ich traue auf dich!
21 Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
Unschuld und Redlichkeit mögen mich behüten, denn ich harre deiner, o HERR! –
22 Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
O Gott, erlöse Israel aus allen seinen Nöten!
