Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
¡Dios mío, Dios mío! ¿por qué me has dejado? ¿estás lejos de mi salud, de las palabras de mi gemido?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Dios mío, clamo de día, y no oyes; y de noche, y no hay para mí silencio.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Y tú, santo, habitante, alabanzas de Israel.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
En ti esperaron nuestros padres: esperaron, y los salvaste.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Clamaron a ti, y fueron librados: esperaron en ti, y no se avergonzaron.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Y yo, gusano, y no varón: vergüenza de hombres y desecho del pueblo.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Todos los que me ven, escarnecen de mí: echan de los labios, menean la cabeza.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Remíte se a Jehová, líbrele, que le quiere bien.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Empero tú eres el que me sacó del vientre: el que me haces esperar desde los pechos de mi madre.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Sobre ti estoy echado desde la matriz: desde el vientre de mi madre tú eres mi Dios.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
No te alejes de mí, porque la angustia está cerca: porque no hay quien ayude.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Rodeáronme muchos toros: fuertes toros de Basán me cercaron.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Abrieron sobre mí su boca, como león que hace presa y que brama.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Como aguas me escurrí, y descoyuntáronse todos mis huesos: mi corazón fue como cera desliéndose en medio de mis entrañas.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Secóse como un tiesto mi vigor, y mi lengua se pegó a mis paladares: y en el polvo de la muerte me has puesto.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Porque me rodearon perros: cercáronme cuadrilla de malignos: horadaron mis manos y mis pies.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Contaría todos mis huesos: ellos miran, me consideran:
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Partieron entre sí mis vestidos: y sobre mi ropa echaron suertes.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Mas tú, Jehová, no te alejes: fortaleza mía, apresúrate para mi socorro.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Escapa de la espada mi alma; de poder del perro mi única.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Sálvame de la boca del león: y de los cuernos de los unicornios óyeme.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Contaré tu nombre a mis hermanos: en medio de la congregación te alabaré.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Los que teméis a Jehová, alabádle; toda la simiente de Jacob, glorificádle; y teméd de él toda la simiente de Israel.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Porque no menospreció, ni abominó, la aflicción del pobre, ni escondió su rostro de él: y cuando clamó a él, le oyó.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
De ti será mi alabanza en la grande congregación: mis votos pagaré delante de los que le temen.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Comerán los pobres, y hartarse han: alabarán a Jehová los que le buscan: vivirá vuestro corazón para siempre.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Acordarse han, y volverse han a Jehová todos los términos de la tierra; y humillarse han delante de ti todas las familias de las gentes.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Porque de Jehová es el reino: y él se enseñoreará de las naciones.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Comieron, y adoraron todos los gruesos de la tierra: delante de él se arrodillaron todos los que descienden al polvo: y sus almas no vivificaron.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
La simiente le servirá: será contada a Jehová perpetuamente.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Vendrán, y anunciarán al pueblo que naciere, su justicia que él hizo.
