Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Načelniku godbe o prvi zarji; psalm Davidov. Bog moj mogočni, Bog moj mogočni, zakaj si me zapustil? daleč od blaginje moje, od stoka mojega besed?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Bog moj, zakaj me ne uslišiš, ko te kličem podnevi? in ponoči ni mi pokoja.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Saj si vendar svet, stanoviten, popolna hvala Izraelova.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Tebi so zaupali očetje naši; zaupali so, in osvobodil si jih.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
K tebi so vpili, in oteti so bili, v té so zaupali in ni jih bilo sram.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Jaz pa sem črv, in ne mož; sramota ljudém in zaničevanje ljudstvu.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Vsi, ki me vidijo, namrdavajo se mi; režé se, glavó majó:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
H Gospodu pribega, reši ga naj; otmè ga naj, ker ima veselje nad njim.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Saj ti si, ki si me potegnil iz materinega telesa, storil si, da sem brez skrbi živel na prsih matere svoje.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
K tebi sem bil zagnan od rojstva, od telesa matere moje bodi Bog moj mogočni.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ne bivaj daleč od mene, ko je blizu stiska, ko ni pomočnika.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Obdajajo me junci mnogi, krepki junci Bazanski obsipljejo me.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Žrelo svoje odpirajo zoper mene, kakor lev zgrabljiv in rujoveč.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Kakor voda se razlivam, in vse kosti moje se razklepajo; srce moje je podobno vosku, taja se v osrčji mojem.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Moja moč je suha kakor čepinja, in jezik moj se prijemlje neba mojega, in devaš me v smrtni prah.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Ker obdali so me psi; hudobnikov krdela so me obsula; prebodli so moje roke in noge moje.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Seštel bi lahko vse svoje kosti; oni gledajo, ozirajo se v mé.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Oblačila moja delé med seboj, in za suknjo mojo mečejo kocko.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Ti torej, Gospod, ne bivaj daleč, krepost moja, hiti na pomoč mojo.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Otmi meča dušo mojo, psa edino mojo.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Reši me žrela levovega, in rogov samorogov, uslišavši me.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Ime tvoje bodem oznanjal bratom svojim; sredi zbora bodem te hvalil:
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Vi, ki se bojite Gospoda, hvalite ga; vse seme Jakobovo hvali ga; in boj se ga vse seme Izraelovo.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Ker ne zameta in ne zaničuje siromaštva siromakovega, in pred njim ne skriva obličja svojega; temuč ko vpije do njega, usliši ga.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
O dobrotah tvojih bode hvala moja v zboru velikem; obljube svoje bodem opravljal v pričo njih, ki se ga bojé.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Jedli bodejo krotki in nasitili se; hvalili bodejo Gospoda, kateri ga iščejo; srce vaše bode živelo vekomaj.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Spomnijo se in povrnejo se h Gospodu vse meje zemlje, in priklonijo se pred teboj vse družine narodov.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Ker Gospodovo je kraljestvo samo, in gospostvo ima nad narodi.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Jedli bodo in priklanjali se vsi zemlje bogatini; pred njim bodejo padali, katerikoli pojdejo dol v prah; kateri ni ohranil duše svoje v življenji.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Teh seme bode ga čestilo, prištevalo se bode Gospodu vsak čas.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Prihajali bodo in oznanjali pravico njegovo ljudstvu, ki se rodi, da je pravičen.
