Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Moj Bog, moj Bog, zakaj si me zapustil? Zakaj si tako daleč proč od pomoči meni in od besed mojega vpitja?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Oh moj Bog, jokam podnevi, toda ti me ne uslišiš in v nočnem času in nisem tiho.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Toda ti si svet, oh ti, ki naseljuješ Izraelove hvalnice.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Naši očetje so zaupali vate. Zaupali so in si jih osvobodil.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Klicali so k tebi in so bili osvobojeni. Zaupali so vate in niso bili zbegani.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Toda jaz sem [škrlatni] črv in ne mož; graja ljudem in preziran od ljudstva.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Vsi, ki me vidijo, se mi smejijo do norčevanja. Namrdnejo ustnico [in] zmajujejo z glavo, rekoč:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
»Zaupal je v Gospoda, da ga bo osvobodil. Naj ga reši, glede na to, da se je razveseljeval v njem.«
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Toda ti si ta, ki me je potegnil iz maternice. Oblikoval si mi zaupanje, ko sem bil na prsih svoje matere.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Iz maternice sem bil vržen nate. Ti si moj Bog od trebuha moje matere.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ne bodi daleč od mene, kajti stiska je blizu, kajti nikogar ni, da pomaga.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Obdalo me je mnogo bikov. Močni bašánski biki so me obdali naokoli.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
S svojimi gobci so zevali vame, kakor ropa željan in rjoveč lev.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Izlit sem kakor voda in vse moje kosti so izpahnjene. Moje srce je podobno vosku, stopljeno je v sredi moje notranjosti.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Moja moč je izsušena kakor črepinja in moj jezik se lepi k mojim čeljustim in ti si me privedel v smrtni prah.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Kajti psi so me obdali. Zajel me je zbor zlobnih. Prebodli so moje roke in moja stopala.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Vse svoje kosti lahko razločim. Oni pa gledajo in strmijo vame.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Moje obleke si razdeljujejo med seboj in za mojo suknjo so metali žrebe.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Toda ti, oh Gospod, ne bodi daleč od mene. Oh moja moč, hiti, da mi pomagaš.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Osvobodi mojo dušo pred mečem, mojo ljubljeno pred močjo psa.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Reši me pred levjimi usti, kajti uslišal si me pred rogovi samorogov.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Tvoje ime bom oznanjal svojim bratom. Na sredi skupnosti te bom hvalil.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Vi, ki se bojite Gospoda, hvalite ga, vsi vi, seme Jakobovo, proslavite ga, in bojte se ga, vsi vi, seme Izraelovo.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Kajti ni zaničeval niti preziral stiske stiskanih niti svojega obraza ni skrival pred njim; toda ko je klical k njemu, je slišal.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Moja hvala v veliki skupnosti bo o tebi. Svoje zaobljube bom izpolnil pred tistimi, ki se ga bojijo.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Krotki bodo jedli in bodo nasičeni. Hvalili bodo Gospoda [tisti], ki ga iščejo. Vaše srce bo živelo na veke.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Vsi konci zemlje se bodo spomnili in obrnili h Gospodu in vsa sorodstva narodov bodo oboževala pred teboj.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Kajti kraljestvo je Gospodovo in on je voditelj med narodi.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Vsi tisti, ki so na zemlji obilni, bodo jedli in oboževali. Vsi tisti, ki gredo dol v prah, se bodo poklonili pred njim, svoje lastne duše pa nihče ne more ohraniti žive.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Seme mu bo služilo; to bo šteto h Gospodu za rod.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Prišli bodo in oznanjali bodo njegovo pravičnost ljudem, ki bodo rojeni, da je on to storil.
