Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Meu Deus, meu Deus, porque me desamparaste? porque te alongas do meu auxilio e das palavras do meu bramido?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Meu Deus, eu clamo de dia, e tu não me ouves; de noite, e não tenho socego.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Porém tu és Sancto, o que habitas entre os louvores d'Israel.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Em ti confiaram nossos paes; confiaram, e tu os livraste.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
A ti clamaram e escaparam; em ti confiaram, e não foram confundidos.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Mas eu sou verme, e não homem, opprobrio dos homens e desprezado do povo.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Todos os que vêem zombam de mim, arreganham os beiços e meneiam a cabeça, dizendo:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Confiou no Senhor, que o livre; livre-o, pois n'elle tem prazer.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Mas tu és o que me tiraste do ventre: fizeste-me esperar, estando aos peitos de minha mãe.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Sobre ti fui lançado desde a madre; tu és o meu Deus desde o ventre de minha mãe.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Não te alongues de mim, pois a angustia está perto, e não ha quem ajude.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Muitos toiros me cercaram; fortes toiros de Bazan me rodearam.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Abriram contra mim suas boccas, como um leão que despedaça e que ruge.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Como agua me derramei, e todos os meus ossos se desconjuntaram: o meu coração é como cera, derreteu-se no meio das minhas entranhas.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
A minha força se seccou como um caco, e a lingua se me pega ao paladar: e me pozeste no pó da morte.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Pois me rodearam cães: o ajuntamento de malfeitores me cercou, traspassaram-me as mãos e os pés.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Poderia contar todos os meus ossos: elles o vêem e me contemplam.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Repartem entre si os meus vestidos, e lançam sortes sobre a minha tunica.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Mas tu, Senhor, não te alongues de mim: força minha, apressa-te em soccorrer-me.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Livra-me a minha alma da espada, e a minha predilecta da força do cão.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Salva-me da bocca do leão, sim, ouviste-me, desde as pontas dos unicornios.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Então declararei o teu nome aos meus irmãos: louvar-te-hei no meio da congregação.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Vós, que temeis ao Senhor, louvae-o; todos vós, semente de Jacob, glorificae-o; e temei-o todos vós, semente d'Israel.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Porque não desprezou nem abominou a afflicção do afflicto, nem escondeu d'elle o seu rosto; antes, quando elle clamou, o ouviu.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
O meu louvor virá de ti na grande congregação: pagarei os meus votos perante os que o temem.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Os mansos comerão e se fartarão; louvarão ao Senhor os que o buscam: o vosso coração viverá eternamente.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Todos os limites da terra se lembrarão, e se converterão ao Senhor: e todas as gerações das nações adorarão perante a tua face.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Porque o reino é do Senhor, e elle domina entre as nações.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Todos os que na terra são gordos comerão e adorarão, e todos os que descem ao pó se prostrarão perante elle: e ninguem poderá reter viva a sua alma.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Uma semente o servirá: será contada ao Senhor de geração em geração.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Chegarão e annunciarão a sua justiça ao povo que nascer, porquanto elle o fez.
