Žalmy 22

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

A I Kot, ai Kot da me komui likidmalie kin ia la? I likelikwir, a jauaj pa i me doo.

2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Ai Kot, nin ran i kin likwir, a kom jota kin japen, o ni pon I pil jota kin nenenla.

3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

Ari jo, komui ta me jaraui, komui me kotikot pan kaul en kapin en Ijrael.

4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

Jam at akan liki komui, o ni ar liki, kom kotin jauaja irail er.

5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Irail likwir on komui, rap dorelar, re liki komui, rap jota namenokala.

6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

A nai dueta kamatol amen, a kaidin ol amen, me aramaj akan kin lalaue o mamaleki.

7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Karoj me kilan ia, kin lalaue, ia, jara pajan au arail o tuetual mon arail:

8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

A kin liki Ieowa, i en dorela i, o kamaioda i, pwe a kin kupura i.

9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Pwe komui kotin kaipwi ia jan nan kaped en in ai; komui ta, me i liki jan ni anjaun ai mi ni maramaran in ai.

10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Jan nan’ kaped en in ai i lokidokilan komui; komui ta ai Kot jan ni anjaun ai mi pon kopan in ai.

11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Kom der kotin doo jan ia, pwe anjaun kalokolok korendor, ap jolar jauaj pa i.

12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Kau ol kalaimun kan kapil ia penaer, o kau ol en Pajan kele ia pena.

13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Irail jara don ia dueta laien weriwer o laualo amen.

14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Nai wudokilar dueta pil, ai kokon akan karoj muei pajaner, o monion i pei pajaner nan kaped i dueta wi.

15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Ai kelail nalanal lar dueta diper en dal eu, o lo i pajadan pan natanat ai, o komui kin wia kin ia me melar amen.

16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Pwe kidi kan kapil ia pena, o pwin aramaj jued eu kele ia pena, irail kapore pajan pa i o na i kat.

17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

I kak wadok kokon ai kan karoj; a irail kin kilekilan ap peren kida.

18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Re kin nek pajan ai likau kan nan pun arail, o re doropweki ai likau pup.

19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

A komui Main ender doo jan ia! Ai kel madando o jauaja ia!

20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Dorela maur i jan kodlaj, pwe me ta ieu, o jan nan kel en kidi!

21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Jauaja ia jan nan au en laien, o dore ia la jan oje en man laualo!

22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

I pan padaki on ri ai kan duen mar omui, o i pan kapina komui nan momodijou.

23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Kapina leowa komail me majak i, o kadaudok en Iakop en kalinanada i, o wan Ijrael karoj majak i.

24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

Pwe a jota kotin mamaleki de juedeki me luet akan; o a jota kotin karirila jilan i jan irail; o ni a likwir on i, a kotin erekier.

25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

I pan kapina komui nan momodijou kalaimun; i pan kapwaiada ai inau mon ir me lan i.

26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

Me luet akan en mana o medila, o me idok leowa, pan kapina i; nen omail pan me maureta kokolata.

27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

Ni imwin jap karoj re pan tamanda leowa, ap wuki on i, o di en men liki karoj pan kaudoki on i.

28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Pwe wein leowa, o a kotin kaunda men liki kan.

29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

Me wi kan karoj nin jappa pan manamana o kelepuki; karoj, me pan wiala pwel o jota kak kolekol maur ar, pan poni i.

30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

Kadaudok eu mia, me pan papa i, re pan padaki on jeri o jeri en jeri kan duen leowa.

31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Re pan pwarado o padaki on aramaj akan, me pan ipwidi mur duen a pun, o duen me a kotin wiadar.