Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Til sangmesteren; efter "Morgenrødens hind"; en salme av David. Min Gud! Min Gud! Hvorfor har du forlatt mig? Langt borte fra min frelse er min klages ord.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Min Gud! Jeg roper om dagen, og du svarer ikke, og om natten, og jeg får ikke tie.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Og du er dog hellig, du som troner over Israels lovsanger.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Til dig satte våre fedre sin lit; de satte sin lit til dig, og du utfridde dem.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Til dig ropte de, og de blev reddet; til dig satte de sin lit, og de blev ikke til skamme.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Men jeg er en orm og ikke en mann, menneskers spott og folks forakt.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Alle de som ser mig, spotter mig, vrenger munnen, ryster på hodet og sier:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
Sett din vei i Herrens hånd! Han skal redde ham, han skal utfri ham, siden han har behag i ham.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Ja, du er den som drog mig frem av mors liv, som lot mig hvile trygt ved min mors bryst.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
På dig er jeg kastet fra mors liv; fra min mors skjød er du min Gud.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Vær ikke langt borte fra mig! for trengselen er nær, og det er ingen hjelper.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Sterke okser omringer mig, Basans okser kringsetter mig.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
De spiler op sin munn imot mig som en sønderrivende og brølende løve.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Jeg er utøst som vann, og alle mine ben skiller sig at; mitt hjerte er som voks, smeltet midt i mitt liv.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Min kraft er optørket som et potteskår, og min tunge henger fast ved mine gommer, og i dødens støv legger du mig.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
For hunder omringer mig, de ondes hop kringsetter mig; de har gjennemboret mine hender og mine føtter.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Jeg kan telle alle mine ben; de ser til, de ser på mig med lyst.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
De deler mine klær mellem sig og kaster lodd om min kjortel.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Men du? Herre, vær ikke langt borte, du min styrke, skynd dig å hjelpe mig!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Redd min sjel fra sverdet, mitt eneste fra hunders vold!
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Frels mig fra løvens gap, og fra villoksenes horn - du bønnhører mig!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Jeg vil kunngjøre ditt navn for mine brødre, midt i menigheten vil jeg love dig.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
I som frykter Herren, lov ham, all Jakobs ætt, ær ham, og frykt for ham, all Israels ætt!
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
For han har ikke foraktet og ikke avskydd den elendiges elendighet og ikke skjult sitt åsyn for ham; men da han ropte til ham, hørte han.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Fra dig utgår min pris i en stor forsamling; mine løfter vil jeg holde for deres øine som frykter ham.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
De saktmodige skal ete og bli mette; de som søker Herren, skal love ham; eders hjerte leve til evig tid!
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Alle jordens ender skal komme det i hu og vende om til Herren, og alle folkenes slekter skal tilbede for ditt åsyn.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
For riket hører Herren til, og han hersker over folkene.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Alle jordens rikmenn skal ete og tilbede; for hans åsyn skal alle de bøie sig som stiger ned i støvet, og den som ikke kan holde sin sjel i live.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Efterkommerne skal tjene ham, der skal fortelles om Herren til efterslekten.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
De skal komme og kunngjøre hans rettferdighet for det folk som blir født, at han har gjort det.
