Žalmy 22

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Salmo di Davide, [dato] al Capo de' Musici, sopra Aielet-hassahar DIO mio, Dio mio, perchè mi hai lasciato? [Perchè stai] lontano dalla mia salute, [e dalle] parole del mio ruggire?

2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

O Dio mio, io grido di giorno, e tu non rispondi; Di notte ancora, e non ho posa alcuna.

3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

E pur tu [sei] il Santo, Il Permanente, le lodi d'Israele.

4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

I nostri padri si son confidati in te; Si son confidati [in te], e tu li hai liberati.

5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Gridarono a te, e furon liberati; In te si confidarono, e non furon confusi.

6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Ma io [sono] un verme, e non un uomo; Il vituperio degli uomini, e lo sprezzato fra il popolo.

7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Chiunque mi vede, si beffa di me, [Mi] stende il labbro, [e] scuote il capo;

8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

[Dicendo: ] Egli si rimette nel Signore; liberilo dunque; Riscuotalo, poichè egli lo gradisce.

9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Certo, tu [sei quel] che mi hai tratto fuor del seno; Tu mi hai affidato [da che io era] alle mammelle di mia madre.

10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Io fui gettato sopra te dalla matrice; Tu [sei] il mio Dio fin dal seno di mia madre.

11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Non allontanarti da me; perciocchè l'angoscia [è] vicina, E non [vi è] alcuno che [mi] aiuti.

12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Grandi tori mi hanno circondato; Possenti tori di Basan mi hanno intorniato;

13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Hanno aperta la lor gola contro a me, [Come] un leone rapace e ruggente.

14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Io mi scolo come acqua, E tutte le mie ossa si scommettono; Il mio cuore è come cera, [E] si strugge nel mezzo delle mie interiora.

15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Il mio vigore è asciutto come un testo, E la mia lingua è attaccata alla mia gola; Tu mi hai posto nella polvere della morte.

16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Perciocchè cani mi hanno circondato; Uno stuolo di maligni mi ha intorniato; Essi mi hanno forate le mani ed i piedi.

17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Io posso contar tutte le mie ossa; Essi mi riguardano, [e] mi considerano.

18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Si spartiscono fra loro i miei vestimenti, E tranno la sorte sopra la mia vesta.

19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Tu dunque, Signore, non allontanarti; [Tu che sei la] mia forza, affrettati a soccorrermi.

20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Riscuoti l'anima mia dalla spada, L'unica mia dalla branca del cane.

21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Salvami dalla gola del leone, Ed esaudiscimi, [liberandomi] dalle corna de' liocorni.

22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

Io racconterò il tuo Nome a' miei fratelli; Io ti loderò in mezzo della raunanza.

23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

[Voi] che temete il Signore, lodatelo; Glorificatelo [voi], tutta la progenie di Giacobbe; E [voi] tutta la generazione d'Israele, abbiate timor di lui.

24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

Perciocchè egli non ha sprezzata, nè disdegnata l'afflizione dell'afflitto; E non ha nascosta la sua faccia da lui; E quando ha gridato a lui, l'ha esaudito.

25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

Da te [io ho] l'argomento della mia lode in grande raunanza; Io adempirò i miei voti in presenza di quelli che ti temono.

26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

I mansueti mangeranno, e saranno saziati; Que' che cercano il Signore lo loderanno; Il vostro cuore viverà in perpetuo.

27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

Tutte le estremità della terra ne avranno memoria, E si convertiranno al Signore; E tutte le nazioni delle genti adoreranno nel suo cospetto.

28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Perciocchè al Signore [appartiene] il regno; Ed [egli è quel] che signoreggia sopra le genti.

29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

Tutti i grassi della terra mangeranno ed adoreranno; [Parimente] tutti quelli che scendono nella polvere, E che non possono mantenersi in vita, s'inchineranno davanti a lui.

30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

La [lor] posterità gli servirà; Ella sarà annoverata per generazione al Signore.

31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Essi verranno, ed annunzieranno la sua giustizia; [Ed] alla gente che ha da nascere ciò ch'egli avrà operato.