Žalmy 22

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Al maestro del coro. Sull'aria: «Cerva dell'aurora». Salmo. Di Davide. «Dio mio, Dio mio, perché mi hai abbandonato? Tu sei lontano dalla mia salvezza»: sono le parole del mio lamento.

2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Dio mio, invoco di giorno e non rispondi, grido di notte e non trovo riposo.

3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

Eppure tu abiti la santa dimora, tu, lode di Israele.

4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

In te hanno sperato i nostri padri, hanno sperato e tu li hai liberati;

5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

a te gridarono e furono salvati, sperando in te non rimasero delusi.

6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Ma io sono verme, non uomo, infamia degli uomini, rifiuto del mio popolo.

7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Mi scherniscono quelli che mi vedono, storcono le labbra, scuotono il capo:

8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

«Si è affidato al Signore, lui lo scampi; lo liberi, se è suo amico».

9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

Sei tu che mi hai tratto dal grembo, mi hai fatto riposare sul petto di mia madre.

10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Al mio nascere tu mi hai raccolto, dal grembo di mia madre sei tu il mio Dio.

11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Da me non stare lontano, poiché l'angoscia è vicina e nessuno mi aiuta.

12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Mi circondano tori numerosi, mi assediano tori di Basan.

13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Spalancano contro di me la loro bocca come leone che sbrana e ruggisce.

14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Come acqua sono versato, sono slogate tutte le mie ossa. Il mio cuore è come cera, si fonde in mezzo alle mie viscere.

15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

E' arido come un coccio il mio palato, la mia lingua si è incollata alla gola, su polvere di morte mi hai deposto.

16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Un branco di cani mi circonda, mi assedia una banda di malvagi; hanno forato le mie mani e i miei piedi,

17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

posso contare tutte le mie ossa. Essi mi guardano, mi osservano:

18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

si dividono le mie vesti, sul mio vestito gettano la sorte.

19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Ma tu, Signore, non stare lontano, mia forza, accorri in mio aiuto.

20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Scampami dalla spada, dalle unghie del cane la mia vita.

21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Salvami dalla bocca del leone e dalle corna dei bufali.

22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

Annunzierò il tuo nome ai miei fratelli, ti loderò in mezzo all'assemblea.

23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Lodate il Signore, voi che lo temete, gli dia gloria la stirpe di Giacobbe, lo tema tutta la stirpe di Israele;

24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

perché egli non ha disprezzato né sdegnato l'afflizione del misero, non gli ha nascosto il suo volto, ma, al suo grido d'aiuto, lo ha esaudito.

25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

Sei tu la mia lode nella grande assemblea, scioglierò i miei voti davanti ai suoi fedeli.

26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

I poveri mangeranno e saranno saziati, loderanno il Signore quanti lo cercano: «Viva il loro cuore per sempre».

27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

Ricorderanno e torneranno al Signore tutti i confini della terra, si prostreranno davanti a lui tutte le famiglie dei popoli.

28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Poiché il regno è del Signore, egli domina su tutte le nazioni.

29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

A lui solo si prostreranno quanti dormono sotto terra, davanti a lui si curveranno quanti discendono nella polvere. E io vivrò per lui,

30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

lo servirà la mia discendenza. Si parlerà del Signore alla generazione che viene;

31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

annunzieranno la sua giustizia; al popolo che nascerà diranno: «Ecco l'opera del Signore!».