Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Ein Psalm Davids, vorzusingen; von der Hinde, die früh gejagt wird. Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? ich heule; aber meine Hilfe ist ferne.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Mein Gott, des Tages rufe ich, so antwortest du nicht; und des Nachts schweige ich auch nicht.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Aber du bist heilig, der du wohnst unter dem Lobe Israels.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Unsre Väter hofften auf dich; und da sie hofften, halfst du ihnen aus.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Zu dir schrieen sie und wurden errettet; sie hofften auf dich und wurden nicht zu Schanden.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch, ein Spott der Leute und Verachtung des Volks.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Alle, die mich sehen, spotten mein, sperren das Maul auf und schütteln den Kopf:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
“Er klage es dem HERRN; der helfe ihm aus und errette ihn, hat er Lust zu ihm.”
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Denn du hast mich aus meiner Mutter Leib gezogen; du warst meine Zuversicht, da ich noch an meiner Mutter Brüsten war.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Auf dich bin ich geworfen von Mutterleib an; du bist mein Gott von meiner Mutter Schoß an.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Sei nicht ferne von mir, denn Angst ist nahe; denn es ist hier kein Helfer.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Große Farren haben mich umgeben, gewaltige Stiere haben mich umringt.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Ihren Rachen sperren sie auf gegen mich wie ein brüllender und reißender Löwe.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Ich bin ausgeschüttet wie Wasser, alle meine Gebeine haben sich zertrennt; mein Herz ist in meinem Leibe wie zerschmolzen Wachs.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Meine Kräfte sind vertrocknet wie eine Scherbe, und meine Zunge klebt an meinem Gaumen, und du legst mich in des Todes Staub.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Denn die Hunde haben mich umgeben, und der Bösen Rotte hat mich umringt; sie haben meine Hände und Füße durchgraben.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Ich kann alle meine Gebeine zählen; aber sie schauen und sehen ihre Lust an mir.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los um mein Gewand.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Aber du, HERR, sei nicht ferne; meine Stärke, eile, mir zu helfen!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Errette meine Seele vom Schwert, meine einsame von den Hunden!
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Hilf mir aus dem Rachen des Löwen und errette mich von den Einhörnern!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Ich will deinen Namen predigen meinen Brüdern; ich will dich in der Gemeinde rühmen.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Rühmet den HERRN, die ihr ihn fürchtet; es ehre ihn aller Same Jakobs, und vor ihm scheue sich aller Same Israels.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Denn er hat nicht verachtet noch verschmäht das Elend des Armen und sein Antlitz vor ihm nicht verborgen; und da er zu ihm schrie, hörte er's.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Dich will ich preisen in der großen Gemeinde; ich will mein Gelübde bezahlen vor denen, die ihn fürchten.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Die Elenden sollen essen, daß sie satt werden; und die nach dem HERRN fragen, werden ihn preisen; euer Herz soll ewiglich leben.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Es werden gedenken und sich zum HERRN bekehren aller Welt Enden und vor ihm anbeten alle Geschlechter der Heiden.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Denn des HERRN ist das Reich, und er herrscht unter den Heiden.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Alle Fetten auf Erden werden essen und anbeten; vor ihm werden die Kniee beugen alle, die im Staub liegen, und die, so kümmerlich leben.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Er wird einen Samen haben, der ihm dient; vom Herrn wird man verkündigen zu Kindeskind.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit predigen dem Volk, das geboren wird, daß er's getan hat.
