Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Auf den Siegesspender bei der Morgenröte, ein Lied, von David. Mein Gott, mein Gott, was hast Du mich verlassen, und stehst so ferne meinen Angst- und Klagerufen?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Mein Gott, am Tag erhebe ich den Ruf, und Du erhörst mich nicht, und also in der Nacht; Stillschweigen ist mir nicht vergönnt.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Und doch bist Du der Heilige Israels, Du schrecklich Thronender.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Auf Dich vertrauten unsere Väter; sie hofften, und Du halfest ihnen.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Sie schrieen auf zu Dir und fanden Rettung, und ihr Vertrauen auf Dich ward nicht getäuscht.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Ich aber bin ein Wurm, kein Mann, der Leute Spott, verachtet von dem Pöbel.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Mich höhnt, wer mich nur sieht, verzieht den Mund und schüttelt mit dem Kopf.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
"Er freut sich an dem Herrn, der rette ihn! Der helfe ihm! Er ist sein Liebling."
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Du halfst mir aus der Mutter Schoß; Du bargst mich an der Mutter Brust.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Auf Dich bin ich vom Mutterschoß her angewiesen; vom Mutterleibe an bist Du mein Gott.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Bleib mir nicht fern! Die Not ist nah, und niemand hilft.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Der Farren viele stehen um mich her, und mich umringen Basanstiere.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Sie sperren gegen mich die Rachen auf, wie Löwen, die vor Mordlust brüllen.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Wie Wasser bin ich hingegossen; all meine Glieder haben sich gelöst. Mein Herz ist mir wie Wachs geworden, in meinem Busen hingeschmolzen.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Vertrocknet ist wie Lehm mein Schlund; am Gaumen haftet mir die Zunge, und wie mit Todesfarbe überzieht es mich.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Denn Hunde haben mich umringt, der Frevler Rotte mich umgeben; sie machen Löcher mir an Händen und an Füßen.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Ich spüre Pein in allen meinen Gliedern; sie schauen zu und weiden sich an mir.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen über mein Gewand das Los.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Herr, sei nicht fern! Zu Hilfe, meine Stärke; schnell!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Errette vom Verderben meine Seele, aus der Gewalt der Hunde jetzt mein Leben!
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Entreiße mich der Löwen Rachen! Rett aus den Hörnern der Wildochsen mich!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Dann kündige ich meinen Brüdern Deinen Ruhm und preise Dich in der Gemeinde also:
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
"Die ihr den Herrn fürchtet, preiset ihn! Von Jakobs Stamm ihr alle, ehret ihn! Von Israels Geschlecht ihr alle, fürchtet ihn!
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Denn er verachtet und verschmäht es nicht, den Armen zu erhören, verhüllt sein Antlitz nicht vor ihm, und wenn er zu ihm ruft, erhört er ihn."
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Dann trag ich meine Dankesschuld in großer Volksgemeinde ab; ich bringe dann gelobte Opfer dar vor denen, die ihn fürchten.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Dann sollen satt die Armen werden, den Herrn rühmen, die ihn suchen: "Auflebe euer Herz für immer!"
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Dann kehren sich zum Herrn die Erdenenden alle, und alle Heidenstämme beten vor Dir dann an, bedenkend,
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
daß nur dem Herrn das Königtum gebührt, und daß er auch den Heiden Herrscher ist.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Nur ihn allein beten auf Erden alle an. Ihm beugt sich, wer zur Grube fährt und dessen Seele nicht mehr lebenskräftig.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Die Nachwelt derer, die ihm dienen, sie rühmt den Herrn dem kommenden Geschlecht,
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
und kündet einem nachgeborenen Volke seine Liebeund was er ihm getan.
