Žalmy 22

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Jusqu'à la Fin, pour la prière du matin, psaume de David. Ô Dieu, ô mon Dieu, regarde-moi; pourquoi m'as-tu délaissé? la voix de mes péchés a fait fuir mon salut.

2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

Ô mon Dieu, je crierai vers toi le jour, et tu ne m'exauceras point; je crierai la nuit, et ce n'est point folie à moi.

3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

Mais toi, gloire d'Israël, tu résides au lieu saint.

4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

Nos pères ont espéré en toi; ils ont espéré, et tu les as délivrés.

5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

Ils ont crié vers toi, et ils ont été sauvés; ils ont espéré en toi, et n'ont point été confondus.

6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

Mais moi je suis un ver de terre et non un homme; opprobre des hommes et mépris du peuple.

7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

Tous ceux qui m'ont vu se sont moqués de moi; ils ont murmuré entre leurs lèvres, ils ont secoué la tête.

8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

(Ils ont dit): Il a mis son espoir en Dieu, que le Seigneur le sauve; qu'il le délivre, puisqu'il se complaît en lui.

9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

C'est toi, il est vrai, qui m'as tiré des entrailles de ma mère; et, à sa mamelle, j'espérais en toi.

10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

Aussitôt sorti de son sein, j'ai été livré à toi; tu es mon Dieu dès le sein de ma mère.

11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

Ne t'éloigne point de moi; car l'affliction est proche, et nul ne me porte secours.

12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

Une multitude de jeunes taureaux m'investissent, des bœufs robustes m'ont entouré,

13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

Et ont ouvert contre moi leur bouche, comme un lion ravisseur et rugissant.

14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

Je me suis répandu comme de l'eau; tous mes os ont été dispersés; mon cœur dans ma poitrine est devenu comme de la cire liquide.

15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

Ma force s'est desséchée comme la brique; ma langue s'est collée à mon palais, et tu m'as poussé dans la poussière de la mort.

16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

Une multitude de chiens m'ont entouré; la synagogue des pervers m'assiège; ils m'ont percé les pieds et les mains,

17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

Ils ont compté mes os; ils m'ont observé et surveillé.

18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

Ils se sont partagé mes vêtements, et ils ont tiré ma robe au sort.

19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

Et toi, ô Seigneur, n'éloigne pas de moi ton secours, songe à ma défense.

20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Délivre mon âme du glaive; délivre de la griffe des chiens mon unique.

21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

Tire-moi de la gueule du lion, et sauve ma faiblesse de la corne des licornes.

22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:

Je célébrerai ton nom parmi mes frères; Je te chanterai au milieu de l'église.

23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.

Ô vous qui craignez le Seigneur, louez-le; et toi, peuple de Jacob, glorifie-le. Que toute la race d'Israël le craigne,

24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.

Parce qu'il n'a ni méprisé ni rebuté la prière des pauvres; parce qu'il n'a point détourné de moi son visage; parce qu'il m'a exaucé quand j'ai crié vers lui.

25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.

Tu seras ma louange dans la grande église; j'accomplirai mes vœux devant tous ceux qui te craignent.

26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.

Les pauvres mangeront, et ils seront rassasiés; et ceux qui cherchent le Seigneur le loueront; leurs cœurs vivront dans tous les siècles des siècles.

27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.

Et jusqu'aux confins de la terre on se souviendra du Seigneur; on se convertira à lui; toutes les tribus des Gentils se prosterneront devant lui pour l'adorer.

28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Car la royauté appartient au Seigneur; il régnera sur les nations.

29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.

Tous les riches de la terre ont mangé et adoré; tous ceux qui descendent en la terre tomberont devant lui. Que mon âme aussi vive pour lui,

30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.

Toute ma postérité le servira. La génération future sera annoncée au Seigneur;

31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

On fera connaître sa justice au peuple qui doit naître, et que le Seigneur s'est préparé.