Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Au maître de chant. Sur « Biche de l’aurore ». Psaume de David. Mon Dieu, mon Dieu, pourquoi m’as-tu abandonné? Je gémis, et le salut reste loin de moi!
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Mon Dieu, je crie pendant le jour, et tu ne réponds pas; la nuit, et je n’ai pas de repos.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Pourtant tu es saint, tu habites parmi les hymnes d’Israël.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
En toi se sont confiés nos pères; ils se sont confiés, et tu les as délivrés.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
Ils ont crié vers toi, et ils ont été sauvés; ils se sont confiés en toi, et ils n’ont pas été confus.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Et moi, je suis un ver, et non un homme, l’opprobre des hommes et le rebut du peuple.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Tous ceux qui me voient se moquent de moi; ils ouvrent les lèvres, ils branlent la tête:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
« Qu’il s’abandonne à Yahweh! Qu’il le sauve, qu’il le délivre, puisqu’il l’aime! »
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Oui, c’est toi qui m’as tiré du sein maternel, qui m’as donné confiance sur les mamelles de ma mère.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
Dès ma naissance, je t’ai été abandonné; depuis le sein de ma mère, c’est toi qui es mon Dieu.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Ne t’éloigne pas de moi, car l’angoisse est proche, car personne ne vient à mon secours.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Autour de moi sont de nombreux taureaux, les forts de Basan m’environnent.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
Ils ouvrent contre moi leur gueule, comme un lion qui déchire et rugit.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Je suis comme de l’eau qui s’écoule, et tous mes os sont disjoints; mon cœur est comme de la cire, il se fond dans mes entrailles.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Ma force s’est desséchée comme un tesson d’argile, et ma langue s’attache à mon palais; tu me couches dans la poussière de la mort.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Car des chiens m’environnent, une troupe de scélérats rôdent autour de moi; ils ont percé mes pieds et mes mains,
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
je pourrais compter tous mes os. Eux, ils m’observent, ils me contemplent;
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
ils se partagent mes vêtements, ils tirent au sort ma tunique.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Et toi, Yahweh, ne t’éloigne pas! Toi qui es ma force, viens en hâte à mon secours!
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Délivre mon âme de l’épée, ma vie du pouvoir du chien!
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Sauve-moi de la gueule du lion, tire-moi des cornes du buffle!
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Alors j’annoncerai ton nom à mes frères, au milieu de l’assemblée je te louerai:
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
« Vous qui craignez Yahweh, louez-le! Vous tous, postérité de Jacob, glorifiez-le! Révérez-le, vous tous, postérité d’Israël!
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Car il n’a pas méprisé, il n’a pas rejeté la souffrance de l’affligé, il n’a pas caché sa face devant lui, et quand l’affligé a crié vers lui, il a entendu. »
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Grâce à toi, mon hymne retentira dans la grande assemblée, j’acquitterai mes vœux en présence de ceux qui te craignent.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Les affligés mangeront et se rassasieront; ceux qui cherchent Yahweh le loueront. Que votre cœur revive à jamais!
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Toutes les extrémités de la terre se souviendront et se tourneront vers Yahweh, et toutes les familles des nations se prosterneront devant sa face.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
Car à Yahweh appartient l’empire, il domine sur les nations.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Les puissants de la terre mangeront et se prosterneront; devant lui s’inclineront tous ceux qui descendent à la poussière, ceux qui ne peuvent prolonger leur vie.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
La postérité le servira; on parlera du Seigneur à la génération future.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
Ils viendront et ils annonceront sa justice, au peuple qui naîtra, ils diront ce qu’il a fait.
