Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Veisuunjohtajalle; veisataan kuin: "Aamuruskon peura"; Daavidin virsi. Jumalani, Jumalani, miksi minut hylkäsit? Miksi olet kaukana, et auta minua, et kuule valitukseni sanoja?
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
Jumalani, minä huudan päivällä, mutta sinä et vastaa, ja yöllä, enkä voi vaieta.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
Ja kuitenkin sinä olet Pyhä, jonka istuin on Israelin kiitosvirtten keskellä.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
Meidän isämme luottivat sinuun, he luottivat, ja sinä pelastit heidät.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
He huusivat sinua ja pelastuivat; he luottivat sinuun eivätkä tulleet häpeään.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
Mutta minä olen mato enkä ihminen, ihmisten pilkka ja kansan hylky.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
Kaikki, jotka minut näkevät, pilkkaavat minua, levittelevät suutansa, nyökyttävät ilkkuen päätään:
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
"Jätä asiasi Herran haltuun. Hän vapahtakoon hänet, hän pelastakoon hänet, koska on häneen mielistynyt."
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
Sinähän vedit minut äitini kohdusta, sinä annoit minun olla turvassa äitini rinnoilla;
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
sinun huomaasi minä olen jätetty syntymästäni saakka, sinä olet minun Jumalani hamasta äitini kohdusta.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Älä ole minusta kaukana, sillä ahdistus on läsnä, eikä auttajaa ole.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Minua saartavat väkevät sonnit, Baasanin härät piirittävät minut,
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
avaavat kitansa minua vastaan, niinkuin raatelevat, kiljuvat leijonat.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
Niinkuin vesi minä olen maahan vuodatettu; kaikki minun luuni ovat irti toisistansa; minun sydämeni on niinkuin vaha, se on sulanut minun rinnassani.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
Minun voimani on kuivettunut kuin saviastian siru, ja kieleni tarttuu suuni lakeen, ja sinä lasket minut alas kuoleman tomuun.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
Sillä koirat minua piirittävät, pahain parvi saartaa minut, minun käteni ja jalkani, niinkuin jalopeurat.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
Minä voin lukea kaikki luuni; he katselevat minua ilkkuen;
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
he jakavat keskenänsä minun vaatteeni ja heittävät minun puvustani arpaa.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
Mutta sinä, Herra, älä ole kaukana, sinä, minun väkevyyteni, riennä avukseni.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
Vapahda minun sieluni miekasta, minun ainokaiseni koirain kynsistä.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Pelasta minut jalopeuran kidasta, villihärkäin sarvista-vastaa minulle.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
Minä julistan sinun nimeäsi veljilleni, ylistän sinua seurakunnan keskellä.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
Te, jotka pelkäätte Herraa, ylistäkää häntä. Kunnioittakaa häntä, kaikki Jaakobin siemen, kaikki Israelin siemen, peljätkää häntä.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
Sillä hän ei halveksi kurjan kärsimystä, ei katso sitä ylen, eikä kätke häneltä kasvojansa, vaan kuulee hänen avuksihuutonsa.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
Sinusta on minun ylistyslauluni suuressa seurakunnassa; minä täytän lupaukseni häntä pelkääväisten edessä.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
Nöyrät saavat syödä ja tulevat ravituiksi; ne, jotka etsivät Herraa, ylistävät häntä. Teidän sydämenne on elävä iankaikkisesti.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
Kaikki maan ääret muistavat tämän ja palajavat Herran tykö; kaikki pakanain sukukunnat kumartavat häntä;
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
sillä Herran on kuninkuus, ja hän on hallitseva pakanoita.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
Kaikki maan mahtavat syövät ja kumartavat; hänen edessään polvistuvat kaikki, jotka mullan alle astuvat eivätkä voi elossa pysyä.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
Jälkeentulevaiset palvelevat häntä, tuleville polville kerrotaan Herrasta.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
He tulevat ja julistavat vastedes syntyvälle kansalle hänen vanhurskauttaan, että hän on tämän tehnyt.
