Žalmy 22
1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
Unto the end. For the tasks of early morning. A Psalm of David. O God, my God, look upon me. Why have you forsaken me? Far from my salvation are the words of my offenses.
2 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
My God, I will cry out by day, and you will not heed, and by night, and it will not be foolishness for me.
3 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
But you dwell in holiness, O Praise of Israel.
4 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
In you, our fathers have hoped. They hoped, and you freed them.
5 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
They cried out to you, and they were saved. In you, they hoped and were not confounded.
6 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
But I am a worm and not a man: a disgrace among men, and an outcast of the people.
7 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
All those who saw me have derided me. They have spoken with the lips and shook the head.
8 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
He has hoped in the Lord, let him rescue him. Let him save him because he chooses him.
9 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
For you are the one who has drawn me out of the womb, my hope from the breasts of my mother.
10 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
I have been thrown upon you from the womb; from the womb of my mother, you are my God.
11 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
Do not depart from me. For tribulation is near, since there is no one who may help me.
12 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
Many calves have surrounded me; fat bulls have besieged me.
13 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
They have opened their mouths over me, just like a lion seizing and roaring.
14 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
And so, I have been poured out like water, and all my bones have been scattered. My heart has become like wax, melting in the midst of my chest.
15 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
My strength has dried up like clay, and my tongue has adhered to my jaws. And you have pulled me down, into the dust of death.
16 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
For many dogs have surrounded me. The council of the malicious has besieged me. They have pierced my hands and feet.
17 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
They have numbered all my bones. And they have examined me and stared at me.
18 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
They divided my garments among them, and over my vestment, they cast lots.
19 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
But you, O Lord, do not take your help far from me; be attentive to my defense.
20 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
O God, rescue my soul from the spear, and my only one from the hand of the dog.
21 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
Save me from the mouth of the lion, and my humility from the horns of the single-horned beast.
22 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
I will declare your name to my brothers. In the midst of the Church, I will praise you.
23 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
You who fear the Lord, praise him. All the offspring of Jacob, glorify him.
24 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
May all the offspring of Israel fear him. For he has neither spurned nor despised the pleas of the poor. Neither has he turned his face away from me. And when I cried out to him, he heeded me.
25 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
My praise is with you, within a great church. I will pay my vows in the sight of those who fear him.
26 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
The poor will eat and be satisfied, and those who yearn for the Lord will praise him. Their hearts will live forever and ever.
27 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
All the ends of the earth will remember, and they will be converted to the Lord. And all the families of the Gentiles will adore in his sight.
28 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
For the kingdom belongs to the Lord, and he will have dominion over the Gentiles.
29 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
All the fat of the earth have gnashed their teeth, and they have adored. In his sight, they will fall down, all those who descend to the ground.
30 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
And my soul will live for him, and my offspring will serve him.
31 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
There will be announced for the Lord a future generation, and the heavens will announce his justice to a people who will be born, whom the Lord has made.
