Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

DA me men liki kan linarinarki, o da me wei kan lamelam eki me mal akan?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Nanmarki en jappa kan kin kanudi o jaupeidi kan kapukapun pena, en kaokaoe dodok en leowa o Japwilim a me keidier.

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Kitail en kawela ara men jaliedi o kaje jan kitail ara jal akan!

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

A me kotikot nanlan, kotin kiparamateki, o Kaun o kotin mamale kin irail.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Eu ran a pan kotin kapun on ir ni a onion; o ni a onion lapalap a pan kotin kamajak irail.

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

A nai kajapwilada ai Nanmarki pon dol en Jion jaraui.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

A nai pan padaki wei duen aude pan kapun en leowa! A kotin majani on ia er: Koe nai Ol, ran wet I kaipwi uk adar!

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Poeki re i, I ap pan ki on uk, en jojoki men liki kan, o en aneki imwin jappa kan.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Koe pan kawe irail ekidi jokon mata, o kamor irail pajan raj on dal akan.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Ari, komail nanmarki kan en dukidi, o komail jaunkapun en jappa kan en lolekonala!

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Papan leowa ni lan o pereperen ni majak!

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Metik japwilim a Ol, pwe a der onion, o komail ap lokidokila pon al o, pwe a onion kak madan tapida. A meid pai ir karoj, me liki i.