Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Kāpēc pagāni trako, un ļaudis domā uz nelietību?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Ķēniņi virs zemes saceļas un valdnieki sadomājās kopā pret To Kungu un pret Viņa svaidīto.

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

Sarausim viņu saites un atmetīsim viņu virves!

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Bet kas debesīs valda, smejas, un Tas Kungs tos tur par nieku.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Tad Viņš runās uz tiem Savās dusmās, un ar Savu bardzību Viņš tos iztrūcinās.

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

Bet Es Savu ķēniņu esmu svaidījis pār Ciānu, Savu svēto kalnu.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Es sludināšu likumu: Tas Kungs uz mani sacījis: tu esi Mans Dēls, šodien Es tevi esmu dzemdinājis.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Prasi Man, tad Es tev došu tautas par mantību, un pasaules galus par īpašumu.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Tu tos satrieksi ar dzelzs rīksti, kā podnieka trauku tu tos sadauzīsi.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Nu tad, jūs ķēniņi, paliekat prātīgi, liekaties pamācīties, jūs soģi virs zemes.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Kalpojiet Tam Kungam ar bijāšanu un priecājaties ar drebēšanu.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Skūpstāt To Dēlu, lai Viņš nedusmo un jūs bojā neejat uz ceļa, jo drīz Viņa dusmas iedegsies, bet svētīgi visi, kas pie Viņa tveras.