Žalmy 2
1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
Was soll das Toben der Völker und das eitle Sinnen der Völkerschaften?
2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
Die Könige der Erde rotten sich zusammen, und die Fürsten halten Rat miteinander gegen den HERRN und den von ihm Gesalbten:
3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
»Laßt uns zerreißen ihre Bande und von uns werfen ihre Fesseln!«
4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
Der im Himmel thront, der lacht, der Allherr spottet ihrer.
5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
Dann aber wird er zu ihnen reden in seinem Zorn und sie schrecken in seinem Ingrimm:
6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
»Habe ich doch meinen König eingesetzt auf dem Zion, meinem heiligen Berge!« –
7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
Laßt mich kundtun den Ratschluß des HERRN! Er hat zu mir gesagt: »Mein Sohn bist du; ich selbst habe heute dich gezeugt.
8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
Fordre von mir, so gebe ich dir die Völker zum Erbe und dir zum Besitz die Enden der Erde.
9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
Du sollst sie mit eiserner Keule zerschmettern, wie Töpfergeschirr sie zerschlagen!« –
10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
So nehmt denn Klugheit an, ihr Könige, laßt euch warnen, ihr Richter der Erde!
11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
Dienet dem HERRN mit Furcht und jubelt ihm zu mit Zittern!
12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
Küsset den Sohn, auf daß er nicht zürne und ihr zugrunde geht auf eurem Wege! denn leicht entbrennt sein Zorn. Wohl allen, die bei ihm sich bergen!
