Žalmy 2

1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

Miksi pakanat pauhaavat ja kansat turhia ajattelevat?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

Maan kuninkaat nousevat, ruhtinaat yhdessä neuvottelevat Herraa ja hänen voideltuansa vastaan:

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

"Katkaiskaamme heidän kahleensa, heittäkäämme päältämme heidän köytensä".

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

Hän, joka taivaassa asuu, nauraa; Herra pilkkaa heitä.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

Kerran hän on puhuva heille vihassansa, peljättävä heitä hirmuisuudessaan:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

"Minä olen asettanut kuninkaani Siioniin, pyhälle vuorelleni".

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

Minä ilmoitan, mitä Herra on säätänyt. Hän lausui minulle: "Sinä olet minun poikani, tänä päivänä minä sinut synnytin.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

Ano minulta, niin minä annan pakanakansat sinun perinnöksesi ja maan ääret sinun omiksesi.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

Rautaisella valtikalla sinä heidät muserrat, niinkuin saviastian sinä särjet heidät."

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

Tulkaa siis järkiinne, kuninkaat, maan tuomarit, ottakaa nuhteesta vaari.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

Palvelkaa Herraa pelvolla ja iloitkaa vavistuksella.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Antakaa suuta pojalle, ettei hän vihastuisi ettekä te hukkuisi tiellänne. Sillä hänen vihansa syttyy äkisti. Autuaat ovat kaikki, jotka häneen turvaavat.